Časopis Rock & All: Bruce Springsteen – Šestkrát naživo

Nový časopis o muzice, který dělá redakce autorů, kteří zakládali Rock & Pop před 25 lety.

Po zdárně završeném turné k albu High Hopes, které podnikl v první půlce minulého roku, by si pětašedesátník Bruce Springsteen mohl dát nohy na stůl a odpočívat. To ale zjevně není jeho styl. A tak se rozhodl, že si vyzkouší herectví (objevil se v televizním seriálu Lillyhammer, v němž hraje jeho dlouholetý kumpán Steve Van Zandt), scenáristiku (vymyslel krátký film k písni Hunter Of Invisible Game), psaní knížek pro děti (vydal obrázkovou publikaci na motivy písničky Outlaw Pete) a nakonec i práci archiváře. V listopadu 2014 oznámil, že na svých webových stránkách poskytne ke stažení některé z památných koncertů E Street Bandu. Za přívětivou cenu – kolem deseti dolarů za jednu show – nabídl fanouškům prvních šest vystoupení.

Pojďme si je přiblížit v souvislostech, a to s pomocí nového životopisu Bruce Springsteen – Není to jen rock’n’roll, který napsal Marc Dolan. Kniha v českém překladu autora článku vyjde už brzy v pražském nakladatelství Galén a Rock & All vám z ní přináší exkluzivní úryvky.

APOLLO THEATER 03/09/12

ZÁKLADNÍ ÚDAJE: Natočeno 9. března 2012 v legendárním divadle Apollo v newyorském Harlemu. Šlo o rozehřívací kolo před vypuknutím světového turné k albu Wrecking Ball. Tím, že Bruce tento záznam publikoval, vlastně poprvé uveřejnil kompletní koncert bez svého hlavního spoluhráče, saxofonisty Clarence Clemonse, jenž zemřel na následky mrtvice v červnu 2011.

NEJLEPŠÍ MOMENTY: We Take Care Of Our Own, Wrecking Ball, Death To My Hometown, The Way You Do The Things You Do (z repertoáru Temptations), We Are Alive, Land Of Hope And Dreams / People Get Ready (z repertoáru Impressions), Hold On, I’m Comin’ (z repertoáru dua Sam & Dave)

MARC DOLAN O PÍSNI WRECKING BALL

V květnu 2009 Bruce Springsteen oznámil, že na podzim bude The E Street Band třikrát k vidění na hřišti týmu Giants v Meadowlands, těsně předtím, než se stadion začne bourat. „Než přivlečou demoliční kouli,“ řekl doslova, „zdemolujeme jim to tam my.“

Nikdo netušil, proč volí taková slova, dokud nepřišel čas prvního z těchto pěti rozlučkových koncertů. 30. září Bruce přistoupil k mikrofonu, pozdravil zástupy shromážděné na ploše stadionu, a pak k překvapení všech ohlásil: „Tohle jsem napsal speciálně pro dnešní večer.“ Nová skladba nesla název Wrecking Ball (Demoliční koule) a odkazovala přímo k plánovanému bourání. Bruce se s vervou opřel do kytary a s širokým úsměvem na tváři chrlil narážky, na které publikum bouřlivě reagovalo: „jerseyský močály“, „bláto a pivo“, Giants a pověstní obří moskyti..

Ale jak píseň pokračovala (jedna z mála premiér, kdy se diváci mohli okamžitě přidat, protože text se promítal na světelnou plochu na zadní stěně pódia), začalo být jasné, že tu nejde jen o fotbalový stadion. Klíč se skrývá hned v prvním verši: „Vyrostl jsem v ocelovým městě, tady v jerseyskejch močálech, celý to mám v mlze.“ („Some misty years ago.“) Nebýt promítacího zařízení, dala by se ta věta snadno přeslechnout.

Můžeme si představit, že spousta přítomných místo „misty“ slyšela „sixty“, což není nic divného vzhledem k tomu, že Bruce překročil šedesátku zrovna před týdnem. Málokdo si asi také správně vyložil verš z druhé sloky: „Dneska večer jsou tu všichni mrtví s námi.“ Tato pasáž se téměř určitě nevztahuje k fotbalu, zato dává dokonalý smysl, pokud ji vztáhneme k nedávným změnám ve složení E Street Bandu.

Pokud turné v letech 1999 a 2000 při zpětném pohledu neodvratně spělo k vyústění v podobě kontroverzní písně American Skin (41 Shots), potom relativně krátká šňůra k cédéčku Working On A Dream, a možná už druhá polovina turné k albu Magic, potřebovaly svou „Demoliční kouli“. Výtečná, ba dokonce radostná skladba Wrecking Ball proměnila poslední show na stadionu Giants v tradiční irskou veselici. Curt Ramm hrál v instrumentálních refrénech na trubku v neworleanském stylu, jako archanděl Gabriel, který se nemůže dočkat, až nadejde soudný den. Když Bruce poprvé zazpíval „sem s tou demoliční koulí“, znělo to jako bujarý přípitek těsně před koncem světa. Postupně se k němu přidaly hlasy téměř všech zúčastněných, takže iluze velkého bourání byla dokonalá.

„Ano, my víme,“ zazněl Springsteenův prorocký zpěv v přechodu písně. „Nic z toho, co tu je, tady zejtra nebude.“ To ale neznamená, že bychom se měli přestat snažit o nemožné… S třetí slokou se smysl metafory stává jasnější: „Až všechna ta ocel a historky zreziví a naše mládí a krása obrátí se v prach, až bude jasný, jak to s náma dopadne, až vyprší náš čas a ze všech těch malejch vítězství a sláviček nadělaj parkoviště, až vítr rozfouká naše naděje a touhy, přijdou těžký časy.“ Bruce pokračoval, jako by nikdy neměl skončit, zatímco bubeník Max Weinberg stále přitvrzoval a po prvních dvou repeticích zdvojil rytmus. Smrt v čele demoliční čety klepe na dveře… „Přijdou těžký časy, už tu byly a zase se vrátí,“ zvolil Bruce spíše než politický tón historický pohled, jímž se vyznačovaly jeho rané pokusy. „Tak sem s tou demoliční koulí!“ zopakoval hrdě padesátitisícovému davu, zatímco The E Street Band za ním vřel a bouřil. „Prašť do toho nejlíp jak umíš, ukaž mi, co v tobě je!“

THE AGORA, CLEVELAND 1978

ZÁKLADNÍ ÚDAJE: Natočeno 9. srpna 1978 v sále Agora Ballroom v Clevelandu ve státě Ohio během turné k albu Darkness On e Edge Of Town. Když Springsteen tento koncert v lednu letošního roku zveřejnil, časopis Rolling Stone napsal, že jde „jednoduše o nejlepší živák v historii E Street Bandu“. Zvukař Toby Scott našel pásky náhodou v krabici, která byla kapele vrácena z výstavy v Rock’n’ rollové síni slávy. Až do té doby sloužily jen jako exponát. Nikoho nenapadlo si je pustit…

NEJLEPŠÍ MOMENTY: Summertime Blues (z repertoáru Eddieho Cochrana), Factory, Not Fade Away / Gloria / She’s e One (z repertoáru Buddyho Hollyho a Them), Because The Night, Raise You Hand (z repertoáru Eddieho Floyda)

MARC DOLAN O PÍSNI DARKNESS ON THE EDGE OF TOWN

Springsteen dal mnohokrát jasně najevo, že Darkness On The Edge Of Town není píseň o vykořenění ani o závislosti na drogách, ačkoliv i tak se dá text vykládat. Pro něj to byla další z těch písní o problémech tvorby, které často psával, když dokončoval desku. „Poslední sloka,“ vyprávěl na koncertě v roce 2003, „mi vždycky připomene, že zpěvák dává posluchačům slib a má právo za to od nich něco chtít. Kam jdu já, jděte se mnou taky. Budu na tom kopci se vším, co mi bylo dáno.“ Tím hodil rukavici k nohám fandů, co by možná byli raději, kdyby psal nekomplikované hitovky. Jinými slovy jim vzkázal: Chcete-li mou pravdu, mé tajemství, dám vám je. Je to moje práce. Budu tam včas a zaplatím.

Jak ale řekl reportérovi magazínu Crawdaddy, když album Darkness On The Edge Of Town vyšlo, posluchači s ním rovněž uzavřeli obchod. „Chceš si užít – nebude to zadarmo,“ líčil tu dohodu. „Snad se ti podaří, o co se snažíš, ale dostaneš na čumák, budeš zbitej, zmlácenej. Není to beznadějný, ale bude to kdo s koho.“ Springsteen i lyrický subjekt v písni upřímně věří, že co se má stát, stane se na hranici temnoty, „tam, kde přicházejí a odcházejí sny“. Teprve tehdy člověk – nejen oblíbený zpěvák, ale i jeho příznivci – doopravdy riskuje a může něco získat.

TOWER THEATER, PHILADELPHIA 1975

ZÁKLADNÍ ÚDAJE: Natočeno 31. prosince 1975 ve Filadelfském sále Tower Theater. Jedná se o poslední vystoupení v rámci turné k albu Born To Run. Silvestrovské koncerty patří už léta k oblíbeným springsteenovským bootlegům, nejen pro odvázanou verzi swingového hitu Santa Claus Is Comin’ To Town a rockabillyovou úpravu novoročního Valčíku na rozloučenou.

NEJLEPŠÍ MOMENTY: It’s My Life (z repertoáru Animals), Born To Run, Pretty Flamingo (z repertoáru skupiny Manfred Mann), Detroit Medley, Quarter To ree (z repertoáru Garyho U.S. Bondse), Twist And Shout (z repertoáru The Beatles a tisíců dalších)

MARC DOLAN O PÍSNI BORN TO RUN

Bruce a jeho manažer Mike Appel singlu stoprocentně důvěřovali a věděli, že je komu ho nabídnout: původně malá fanouškovská yákladna se začínala zvětšovat, a proto chtěli, aby CBS s vydáním neotálela. Společnost však návrh odmítla. Řekla, že singl vydá, jen když za ním v závěsu poputuje k posluchačům celé album. Uvnitř firmy se tehdy vedla vážná debata o Springsteenově budoucnosti – někteří soudili, že by se s ním měla CBS rozloučit. Nakonec se vedení rozhodlo pro kompromis: podpoří nový Bruceův projekt padesáti tisíci dolary a když se album nebude prodávat ani tolik, aby uhradilo výdaje spojené s předchozími dvěma elpíčky, rozváže CBS se Springsteenem smlouvu.

A tehdy přišel Mike Appel s mazaným plánem: když nový šéf newyorské pobočky CBS Records Irwin Segelstein znovu a detinitivně zamítl možnost vydání singlu Born To Run, nechal manažer na vlastní riziko vyrobit čtyřicet kopií na audiokazetě. Když pak byli začátkem listopadu Bruce, Tallent, Weinberg a Bittan hosty v pořadu jejich nového kamaráda Eda Sciakyho ve filadelfském rádiu WMMR, dal Springsteen kazetu moderátorovi. Pracovní kopie zatím nevydaných Springsteenových písní kolovaly mezi lidmi z médií už asi rok. Ale Born To Run byl jiný případ; tím, že zpěvák Edovi tuto píseň poskytl, vzepřel se přání svého labelu a v podstatě singl publikoval sám. Během dalšího měsíce doručili Appel a Bruce kazetu Scottu Munimu do New Yorku a Maxane Sartoriové do Bostonu. Jednu kopii dali Kidu Leovi a na Den díkůvzdání už byl singl v clevelandském rádiu nejhranější, přestože si ho lidé neměli kde koupit.

Po čtvrtroce dostali rozhlasoví diskžokejové z velkých stanic dalších dvacet kopií a v zimě následovala třetí várka. Rockoví fandové z celé Ameriky si lámali hlavu, jak nahrávku získat, a konkurenční rádia dumala, proč jim CBS nic neposlala.

NASSAU COLISEUM, NEW YORK 1980

ZÁKLADNÍ ÚDAJE: Natočeno 31. prosince 1980 v hale Nassau Veterans Memorial Coliseum v Uniondale ve státě New York. Dvě písničky z tohoto koncertu už kdysi vyšly na kompletu Live / 1975–85 a jedna na raritní kompilaci Tracks. V celé své kráse je však tento záznam dalšího vystoupení, s nímž se Springsteen loučil se starým rokem a vítal nový, dostupný teprve teď. Čtyři hodiny živého hraní, 38 skladeb. Tak vypadal Bossův playlist v půlce turné k dvojalbu The River.

NEJLEPŠÍ MOMENTY: Independence Day, Who’ll Stop The Rain (z repertoáru skupiny Creedence Clearwater Revival), This Land Is Your Land (z repertoáru Woodyho Guthrieho), The River, Hungry Heart, Ramrod, In The Midnight Hour (z repertoáru Wilsona Picketta).

MARC DOLAN O TURNÉ K ALBU THE RIVER

V týdnu, kdy se dvojalbum The River dostalo na vrchol, byl zvolen čtyřicátým americkým prezidentem dosavadní guvernér Kalifornie Ronald Reagan. Od volebního kolegia získal o 440 hlasů více než jeho protikandidát Jimmy Carter. Poslední dny prezidentské kampaně strávili Bruce a The E Street Band na turné k měsíc staré desce, ale v den voleb měli volno.

Následující večer – 5. listopadu – vystupovali na Arizonské státní univerzitě v Tempe a hráli prakticky stejný set jako minulý čtvrtek v Los Angeles. Až na to, že byl delší. „Vy tam v uličce, někam si sedněte,“ zavolal Springsteen na stojící diváky po prvních třech písničkách. „Tohle bude hodně dlouhá show.“

Myšlenky se mu toulaly víc než jindy. Před postindustriálním triptychem Independence Day / Factory / Jackson Cage, asi v půlce prvního setu, spustil vleklý monolog; ne o tátovi, o němž v souvislosti s Factory často mluvíval, ale o své lásce k pop music. Co pro něj znamenala, když vyrůstal… Váhavě, bez přípravy, tak asi nejsouvisleji vyjádřil, jak chápe různé roviny dvojalba The River: „Nikdy mi nešlo učení, byl jsem samej průšvih, a všichni si mysleli, že kdo propadá, je blbec. Ale mně vždycky připadalo, že jediný, co mi kdy k něčemu bylo, jsem se naučil začátkem šedesátejch let z rádia. To by se mělo učit! To, co jsem poslouchal, všechny ty skvělý songy. Jenže takový učitele jsem neměl. Radši do mě hučeli, místo aby promlouvali k mýmu srdci. Ti zpěváci – všechny ty skupiny – aspoň věděli, o čem mluví. A tak jsem je poslouchal. A zjistil jsem, že už od života nechci to, o čem jsem snil jako malej kluk. Ne, teď to bylo jiný. A pochopil jsem, že můžu… že nemusím žít nějakej vnucenej život. Že se to klidně může zlepšit. Stačí něco udělat, zariskovat, zjistit, jak to chodí…“

Teprve v závěru první části koncertu se Springsteen zmínil o volbách. „Já nevím, jakej máte názor na to, co se událo včera večer,“ řekl mezi písničkami The River a Badlands, „ale mě to docela děsí. Vy jste mladý, vy se s tím budete potýkat, takže tohle je pro vás.“ Na záznamu je sem tam slyšet povzbuzující výkřiky, nic ale publikum nerozparádilo víc než tahle věta předcházející písni Badlands.

BRENDAN BYRNE ARENA, NEW JERSEY 1984

ZÁKLADNÍ ÚDAJE: Natočeno 5. srpna 1984 v Aréně Brandana Byrnea v East Rutherfordu ve státě New Jersey. Historicky první ociálně vydaná nahrávka kompletní show z proslulé šňůry k albu Born In e U.S.A. A ještě k tomu na Bruceově domácí půdě! Svou koncertní premiéru v řadách E Street Bandu si tu odbyli kytarista Nils Lofgren a vokalistka (a pozdější Springsteenova manželka) Patti Scialfa.

NEJLEPŠÍ MOMENTY: Born In The U.S.A., Atlantic City, Johnny 99, My Hometown, Dancing In The Dark, Pink Cadillac, Jersey Girl (z repertoáru Toma Waitse).

MARC DOLAN O TURNÉ K ALBU BORN IN THE U.S.A.

19. září 1984 oslovil Ronald Reagan voliče v Hammontonu ve státě New Jersey, což byla venkovská oblast přibližně hodinu jízdy na jihozápad od Freeholdu a půl hodiny na severozápad od Atlantic City. Ke svému standardnímu projevu jako vždy přidal jednu dvě zmínky týkající se místních. Tentokrát prohlásil: „Budoucnost Ameriky tvoří tisíce snů ve vašich srdcích. Poselství naděje v písních člověka, jehož mnoho mladých Američanů obdivuje – newjerseyského rodáka Bruce Springsteena. Pomoci vám uskutečnit vaše sny, to je to, oč se snaží on i já.“

O víkendové koncertní pauze se Springsteen pokoušel na Reaganovy výroky reagovat, většina lidí však získala dojem, že je s ním na jedné lodi. Už při následujícím Springsteenově vystoupení v hale Civic Arena v Pittsburghu bylo jasné, že jeho problém hned tak nezmizí. Zpěvák do toho kyselého jablka kousl hned na začátku. „Tuhle se o mně prezident zmínil ve svým projevu,“ oznámil publiku, „a já pořád přemejšlím, jaká z mejch desek se mu může líbit. Nebraska asi těžko. Neřek bych, že zrovna tuhle poslouchá.“ Načež s kapelou spustil odvázanou verzi písně Johnny 99.

Toho večera v Pittsburghu se pokusil od reaganovské nálepky odstřihnout jednou provždy. V pravidelném proslovu před písní My Hometown se proti Reaganově politice vymezil jako nikdy dříve: „Mezi tím, co měla tahle vláda reprezentovat – měla tu bejt po všechny –, a tím, co dělá teď, je dost velkej rozdíl. Děje se něco divnýho, lidi, který toho nikdy moc neměli, najednou
přišli i o to málo. Někdy zapomínáme, že jsme tady doma, že je to naše rodná hrouda.“

MOHEGAN SUN ARENA, UNCASVILLE 05/17 2014

ZÁKLADNÍ ÚDAJE: Zatím nejnovější nahrávka, kterou mohou fanoušci stahovat ze Springsteenova webu, je záznam závěrečného koncertu turné k albu High Hopes z května loňského roku. Sestava se zásadně obměnila: kytaristu Steva Van Zandta (zaneprázdněného hlavní rolí v seriálu Lillyhammer) dočasně nahradil ostrý hoch Tom Morello z kapely Rage Against The Machine.

NEJLEPŠÍ MOMENTY: Frankie Fell In Love, High Hopes, Stayin’ Alive (z repertoáru Bee Gees), American Skin (41 Shots), Jesse James, The Ghost Of Tom Joad, Radio Nowhere, The Rising

MARC DOLAN O PÍSNI AMERICAN SKIN (41 SHOTS)

4. června 2000 na pódiu Philips Areny v Atlantě Springsteen poprvé představil skladbu, s jejímž dokončením si dával načas. Nesla název American Skin (41 Shots) a tak jako některé z nejlepších Bruceových výtvorů z minulé dekády se zakládala na skutečných událostech.

Vše začalo 4. února 1999 zabitím guinejského imigranta Amadou Dialla čtyřmi příslušníky newyorského policejního sboru. Policisté v přestrojení, kteří Dialla zastřelili, patřili k útvaru pro boj s pouliční kriminalitou, financovanému od roku 1969 z fondů Omnibus Crimes a Safe Streets Act a na sklonku devadesátých let, kdy prevence nesmyslně převyšovala zločinnost, významně posílenému. Pouliční jednotka (SCU) posílala své muže v civilu do rizikových čtvrtí, aby vytipovali případné útočníky a mohli tak předejít více zločinům než uniformovaní policisté. 4. února zastavili detektivové Amadou Dialla, na kterého seděl popis hledaného pachatele několika znásilnění. Diallo sáhl do kapsy, a v ten moment zvolal jeden z obhájců zákona: „Má zbraň!“ ostatní – naučení z policejní akademie, že právě tak sahají kriminálníci po kvéru – na Dialla okamžitě namířili poloautomatické pistole nabité olověnými střelami a zneškodnili ho tak „efektivně“, že byl za pár vteřin mrtvý. Vypálili na něj jedenačtyřicetkrát! A devatenáctkrát ho zasáhli. Diallo prý neměl co šmatat po kapse, a už vůbec neměl po zahájení palby shodit jednoho policistu ze schodů.

Když ale přestřelka skončila, vyšlo najevo několik věcí: detektiva, který se během střílení skutálel po schodišti, zřejmě odhodil zpětný náraz. Jediný, koho zasáhly cizí střely, byl Diallo. A to, pro co sahal, byla peněženka. Coby přistěhovalec, jenž před příchodem do Spojených států vystřídal nejméně sedm různých zemí, se musel legitimovat, kdykoli policie usoudila, že je nutné prověřit jeho totožnost.

Koncem března, ani ne dva měsíce po střelbě, byli detektivové z SCU postaveni v Bronxu před velkou porotu. O devět měsíců později postoupil apelační soud případ městskému soudu v Albany (stát New York), prý aby byl zaručen spravedlivý proces. Ve druhé polovině února 2000 – něco přes rok od chvíle, kdy se incident udál – soud v Albany zprostil newyorské detek-
tivy obvinění v plném rozsahu.

Na Manhattanu před základnou newyorské policie 1 Police Plaza se shromáždily desetitisíce protestantů. Téměř dva tisíce z nich skončily ve vazbě. Šuškalo se, že státní zástupkyně Janet Reno se chystá podat na čtyři z detektivů žalobu za porušení občanských práv. Springsteen přepisoval píseň American Skin (41 Shots) ve svém pracovním sešitě celý rok, ale teprve verdikt z počátku roku 2000 ho přiměl, aby dal textu denitivní podobu.

Zástupci policie a reportéři z konzervativních médií na písničku v mnoha případech reagovali dříve, než ji slyšeli. John Tierney napsal v New York Times, že Bruce je „liberál, co se vozí v limuzíně“, příliš bohatý a politicky naivní, než aby dokázal pochopit problémy běžných Američanů. V jistém smyslu to byla pravda. Ale v případě American Skin (41 Shots) nebyla taková kritika na místě. Ta skladba je obyčejnou lidskou reakcí na Diallovu smrt. Zpěvák v ní, zcela konsternován zjištěním, koli-krát to policisté do údajného delikventa našili, pořád dokola opakuje: „Jedenačtyřicet výstřelů! Jedenačtyřicet výstřelů!“

text © 2015 — Michal Bystrov, Rock & All 1/2015
Článek byl uveřejněn za souhlasu a podpory časopisu Rock & All