Bruce Springsteen – český webPraha '97 | Wien '03 | Mannheim '07 | Milano '08 | Wien '09 | Roma '09

Řekněte v New Jersey že nemáte rádi Bruce Springsteena a od příštího rána budete platit vyšší daně

Na začátku 70. let roztancovala Ameriku nová vlna rokenrolu, který byl tak trochu jiný než ten, co přitančil před dekádou a půl odněkud z Memphisu a v té době už dávno ztratil dech a nabral přebytečná kila. Tenhle zněl čerstvě a vítr ho přinesl z New Jersey. Z italo-amerických milostných odrhovaček si vypůjčil akordeon, přihodil klávesy ve stylu Van Morrisona a dechovou sekci, a navíc absorboval snad veškerou energii, pozitivní i negativní, co tenkrát lítala v Garden State ve vzduchu. Byly to songy o smolařích z předměstí a jejich každodenních životech a nešťastných láskách, pronikavě romantické a plné emocí. Kytara drnčela v rytmu tenkrát tak oblíbených osmiválcových motorů, a v pozadí jako by bylo slyšet ozvěnu kolotočářských kalliopé, před jejichž zvukem nebylo tehdy na plážových promenádách v Jersey kam utéct. Téhle muzice, umazané od bláta a oleje, ale se srdcem na dlani, se začalo říkat Jersey Shore Sound. A hudební svět? Ten už nikdy nebyl stejný jako dřív.

Read the rest of this entry »

překlad: Jaroslav Tuláček
zdroj: brucespringsteen.net

(Drazí přátelé & fanoušci, zběžný pohled z centrálního pódia.)

SUPER BOWL JOURNAL

I

Šest stíhaček vzdušných sil právě prolétlo snad jen pár palců nad naším zákulisím a mě i celému E Street Bandu načechraly vlasy. Dvacet minut do začátku a já sedím ve svém karavanu a snažím se rozhodnout, jaké si vzít boty. Mám pár nádherných kovbojských bot, vypadají fakt dobře, ale znepokojuje mě jejich stabilita. Před dvěma dny jsme zkoušeli za plného deště a pódium bylo kluzké jako zamrzlý rybník. Skoro se na něm nedalo stát. Bylo tak kluzko, že jsem narazil do Mika Colucciho, našeho kameramana, který stál při skluzu po kolenou přede mnou. Jeho kamera byla to jediný, co mě zachránilo před přistáním v promáchaným drnovišti. Když sudí Jerry předváděl svůj kousek při „Glory Days”, přiběhnul, nemohl zabrzdit a vystřihnul jeden z bolestně nejperfektnějších pádů „po šlápnutí na banánovou slupku“, který jsem kdy viděl. Steva, mě a celou kapelu to rozesmálo tak, jak nikdy v životě a trvalo to celou cestu zpátky ke karavanům. (Pár Advilů a Jerry byl v pohodě.)

Read the rest of this entry »

Autor: Pavel Tuláček

Je to už opravdu hodně dávno, když jednoho dne přišel můj bratr Jarda domů ze školy a na stůl položil LP desku, na které byla fotka zadnice chlápka v džínách na pozadí americké vlajky. Byl rok 1984 a já patnáctiletý kluk odkojený klasickým rock and rollem padesátých a šedesátých let, který zněl denně naším domovem, jsem si říkal:,,sakra, co to je?“

Born in the USA byla Bruceova přelomová deska a pro mne přelomová ve vnímání rockové hudby. Tehdy jsem ještě netušil, jak důležité jsou v jeho písních texty, ale tahle muzika už mě provázela celý můj další život.

Tunnel of Love přišla v době prvních lásek i zklamání takže sedla perfektně. Human Touch a Lucky Town – už jsem byl ženatý a měl roční dcerku. Tato alba, ač považována za Bossova nejslabší, vydala též mnoho krásných hitů. Při koncertu unplugged na MTV jsem netrpělivě hlídal video a natáčel na VHS. Potěšila i Greatest hits novými písněmi. The Ghost of Tom Joad jsem docenil až mnohem později po vydání.

Lituji, že mi naprosto unikl reunion E-Street Bandu v r.99, ale s vydáním The Rising jsem věděl, že rockový Bruce je zpět a to v plné parádě. Od té doby je k nezastavení- nová alba a koncertní šňůry, ceny Grammy i Zlatý glóbus.

Dnes má 60 let, ale v mých očích je to stále ten pětatřicetiletý charismatický chlápek, jako tenkrát, který svojí hudbou rozdává radost a pohodu tisícům svých fanoušků. Sám jsem toho byl svědkem na jeho úžasných koncertech.

Přeju mu, aby byl stále tak nabitej, plnej energie a doufám, že jeho letošní album není zdaleka poslední.

Dík, že jsi tu pro nás…

Název: Bruce Springsteen se ohlíží za léty s E Street Bandem
Autor: Tomáš S. Polívka

„Boss” momentálně objíždí svět na turné s E Street Bandem. Ačkoliv jde o šňůru k letošní řadové desce Working On A Dream, využil příležitost a zahustil a přihřál vydavatelskou polívku ještě albem největších hitů.

Read the rest of this entry »

Aktualizováno: Fotogalerie z Vídně

Autor: Pavel Tuláček

Ahoj,

v neděli 5. 7. jsem byl na Bossově koncertě ve Vídni. Bylo to už potřetí, ale těšil jsem se jako poprvé.
Ve 14h jsme stáli před stadionem a u turniketů již čekalo několik stovek skalních fanoušků. Byli v odděleném prostoru a měli fixem napsaná čísla na rukou. Chlápek co tam pouštěl nám to moc neosvětlil, tak jsme se způsobně postavili za pásku a čekali. Po třech hodinách už za námi byla neskutečná fronta.

V 17h otevřeli stadion a lidi se jak zvěř tlačili jeden přes druhého kupředu. Bylo legrační, že jsme se po chvilce promíchali s těmi očíslovanými a šlo jen o to, dostat se co nejrychleji k jevišti. Měli jsme kliku. Stáli jsme mírně vlevo od středu asi cca 3m od pódia. Po naplnění asi 2/3 uzavřeli kotel a doplnili ho až půl hodiny před začátkem.

Koncert byl úžasný. Bruce i kapela ve skvělé formě – vstřícní, vtipní, zábavní, prostě takoví jak je známe a milujeme. A ta muzika -paráda! Publikum bylo u vytržení. Starší i ti hodně mladí (pod 20 let) se báječně bavili. Po 3 hodinovém vystoupení (29 písní) se zdálo, že by Boss zvládl ještě více, ale my už byli na pokraji svých sil. Loučilo se mi těžko, ale při pomyšlení na případný další jeho koncert jsem se s tím pomalu srovnal.

Pokud to čte někdo, kdo někdy zvažoval cestu na Bruceovo vystoupení a ještě tak neučinil, ať neváhá a vyrazí co nejdříve!

Pavel

Read the rest of this entry »

Autor: Jiří Matějů
Hodnocení: 10

Boss podobně jako mnozí jiní zjevně dozrál do věku, kdy cítíte, že čas se krátí, za pěknou sukní už se spíš jen ohlédnete, než abyste řešili víc, a přitom pořád cítíte, že energii máte. Tedy na to, co vám vždycky šlo nejlíp, v tomto případě dělat muziku. Není čas na žabomyší války, kdysi monumentální rozpory jsou pryč a vy máte tu kliku, že parta z mládí to cítí obdobně. Dva roky po návratu v plné síle na „Magic“ se hlásí snad ještě famóznější novinkou „Working On A Dream“. Všude se v souvislosti s deskou mluví o instalaci Obamy do funkce loutky, o které ti, co tahají za nitky, rádi šíří fámu o nejmocnějším muži světa. Ano, také jsme zvonili klíči a bylo to inspirující, takže kouzlo euforie klidně popřejme i za velkou louži a tetelme se při pocitu, jak skvělou muziku to v tomto případě přineslo. A jinak dost politiky.

Jestliže se před dvěma lety při vydání „Magic“ skloňovalo legendární „Born In The U.S.A.“, s „Working On A Dream“ vytane na mysli „The River“, dvojalbum z roku 1980, ovšem jen kdyby ho produkoval Phil Spector. Jeho legendárních zvukových stěn se Springsteenova novinka hned několikrát (nejvíc v „This Life“) dotýká, vše je ale naštěstí udrženo a vybalancováno v mezích únosnosti. Bruce jakoby si vybíral démanty a spolu s dělníky z E-Street Bandu je opracoval k naprosté dokonalosti. Tu vybrousil do posledního detailu (klasická vypalovačka „My Lucky Day“), tu schválně ponechal kus surové přírody, která je ceněna stejně (blues nasáklá „Good Eye“). Vstupní dlouhatánskou „Outlaw Pete“ se nebojí ozdobit foukačkou ala „Tenkrát na západě“ a zlatým hřebem hitu „I Was Made For Lovin´ You“ od Kiss, aniž by kohokoli napadlo osočit ho z krádeže. Naopak, všichni a zaslouženě tleskají. Nebo když „Life Itself“ kolorují kytary naprosto podle vzoru Byrds z období zlatého věku psychedelie a hitu „Eight Miles High“. „Queen Of The Supermarket“ by si pro případné další album mohl půjčit Meat Loaf, tedy pokud by se znovu spojil s Jimem Steinmanem. A ze „Surprise, Surprise“ by se mohla stát jedna z nejpříjemnějších vánoček éteru v jinak povětšinou trapných závěrech roku. Hit může (a asi bude) z každé druhé písničky, jako bonus je přihozena „The Wrestler“ ze stejnojmenného filmového hitu.

Grammy 2010, třes se!

Na tvém albu rarit Advance Base Battery Life jsou dvě coververze Bruce Springsteena. Streets of Philadelphia a Born in the USA. Čím tě přitahuje tvorba tohoto výrazně maskulinního zpěváka, jehož macho póza dost kontrastuje s intimní náladou Casiotone?

Je spousta písní Bruce Springsteena, které mám opravdu rád. Vyrůstal jsem s jeho hudbou, a čím jsem starší, můj respekt vůči němu se jenom zvětšuje. Nejenže hodně ovlivnil způsob, jakým uvažuji o skládání písní, ale také bych řekl, že na nás působí hodně společných vlivů.

Nemůžu úplně komentovat tvůj dojem a srovnávat svoji macho maskulinitu s Bruceovou, ale našel bys hodně příkladů, kdy je i jeho hudba skutečně hodně intimní. Například na albu Nebraska.

Datum vydání Advance Base Battery Life kolidovalo s jeho novou deskou Working on a Dream, jako kdyby to byl určitý komentář. Je pro tebe Bruce Springsteen ideálním zosobněním amerického patriota?

Copak nevychází nové album Bruce Springsteena každý rok? V tom není žádný záměr, že moje malá deska vyšla ve stejném termínu. On vytváří něco, co já považuju za silně americkou hudbu. Kdykoli ho slyším, zní mi jako domov.

Celý článek: Písničkář Casiotone: Bruce Springsteen mi zní domovem

Název: Hudba a osobnost Bruce Springsteena ukazuje, jak „Pracovat na svém snu“
Autor: Petr Vizina

Boss pracuje pro svůj sen

Minulost není tak docela minulá, je součástí naší přítomnosti. Pokud se s ní nenaučíme žít, dostihne nás a pak to bude zlé. I tak může znít shrnutí osmiminutového eposu Outlaw Pete, kterým Bruce Springsteen otevírá album Working on a Dream. Deska, která vychází dnes 26. ledna, je vlastně pokračováním předloňského alba Magic. Vznikla totiž ve stejné době a oba disky lze považovat za dvojalbum.

Read the rest of this entry »

Název: Boss je prostě boss
Autor: Josef Rauvolf

Bruce Springsteen je jednou ze stálic – těžko se od něj dočkáme slabého alba, což potvrdila i jeho čerstvá novinka Working On A Dream. Vedle výtečné muziky se Sprinsteen angažuje v politice, a hlavně, je to fajn chlap. Věřte mi, mluvil jsem s ním.

Když v květnu 1974 napsal americký hudební kritik Jon Landau, že „viděl budoucnost rock and rollu a že se jmenuje Bruce Springsteen,“ možná ani netušil, jak moc se tenhle bonmot ujme, a také, jak moc pravdivým se ukáže být. Landau tehdy ještě pokračoval, že onoho zření se mu dostalo právě toho večera, kdy se potřeboval cítit mladý, a kdy měl díky Springsteenovi pocit, že slyší muziku úplně poprvé v životě. Neváhal, a stal se nejen jeho manažerem, ale také mu produkoval jeho album Born To Run – první velký Springsteenův úspěch.

Read the rest of this entry »

Recese poslední desky velkého Bosse z pera totálního ignoranta
© Martin Krušina, časopis Filter

Upřímně? Bruce Springsteen mi mnoho neříká. Znám samozřejmě fláky, ve kterých se bůhvíproč raduje, že se narodil v USA, nebo truchlí nad homosexuály nakaženými AIDS, vím, že pro Ameřičany je cosi jako zasloužilý či spíš národní umělec, ale že bych byl schopen z fleku vyseknout, čím se jeho šestnáctá studiová deska liší od patnácti předchozích či jakými personálními změnami prošel jeho E Street Band (a že tam loni měli nějaké úmrtí), to ani náhodou.

Read the rest of this entry »