1. We Take Care of Our Own
2. Easy Money
3. Shackled and Drawn
4. Jack of All Trades
5. Death to My Hometown
6. This Depression
7. Wrecking Ball
8. You’ve Got It
9. Rocky Ground
10. Land of Hope and Dreams
11. We Are Alive

Když prorazíte a stanete se hvězdami, čeká vás ohromný tlak a zkouška umělecké integrity. Tenhle bolestný proces perfektně zachycuje výtečný dokument o vzniku dnes už třiatřicet let staré desky. Ačkoli vyústění tehdejšího příběhu Bruce Springsteena známe, nijak mu to neubírá na působivosti, ba naopak.

Přenesme se do období následující rok 1975. Tehdy mu už dávno patřila přezdívka The Boss a veleúspěšnou deskou „Born To Run“ se konečně zbavil označení „novej Dylan“, přesto – nebo spíše právě proto – znamenal pro Bruce Springsteena vznik následujícího alba složitý a hodně bolestivý proces, během něhož napsal několikanásobně více písní, než se nakonec na „Darkness On The Edge Of Town“ dostalo. S těmi dosud oficiálně nevydanými jsme se mohli před rokem seznámit na dvojalbu The Promise, k němuž byl v rozšířené edici přibalen dokument, který nyní máme možnost získat zvlášť. Už předem je třeba říci, že to není délkou ani formou žádný bonusový přílepek, ale plnohodnotné dílo, jež sbíralo úspěchy na filmových festivalech. Nejde totiž o narychlo spíchnutou kolekcí faktů a záběrů, ale spíše o pohled na umělce ve fázi rozhodnutí, že si nebude nic ulehčovat.

Režisér Thom Zimny měl při natáčení přístup ke spoustě archivních záběrů, které v letech 1975 až 78 zachytily Springsteena a jeho E Street Band při koncertech, zkouškách a ve studiu. Ty velice šikovně doplňuje aktuálními rozhovory s Bossem, členy jeho Bandu i lidmi z jeho kreativního okolí. Každý dostane ve filmu dostatek prostoru a rozdílné úhly pohledu dodávají filmu šťávu. Třeba o mučivém soudním procesu s jeho tehdejším manažerem Mikem Appelem uslyšíme z obou stran. Lidské pozadí a vztahy v kapele zde hrají velkou roli a daří se je i s odstupem času vykreslit přesvědčivě. Tenze, vyvěrající z tvůrčího přetlaku, který Bruce částečně krotil, jelikož nechtěl být považován a priori za hitmakera, vyvěrá z většiny archivních momentek. Samozřejmě dojde i na uvolnění a smích, což vysvětluje, proč spolu kapela zůstala v takřka nezměněné podobě až dodnes.

Divák se dozví téměř všechno, co se k desce váže, od prvních impulzů a inspirací, přes volbu témat a příběhů, až k míchání nebo vzniku coveru. Někomu možná bude chybět více informací k pozadí jednotlivých songů, jenže ty by narušily rytmus a jednolitost filmu. Obecně je více pozornosti věnováno spíše vyhozenému materiálu, který nezapadal na desku. Z něho vzešla třeba notoricky známá „Because The Night“, největší hit v kariéře Patti Smith, která se mimochodem taky dostane ke slovu.
Nejvíce fascinující je pozorovat ohromnou koncentraci, s níž album vznikalo. Dozvíme se o desítkách verzí jednotlivých písní, ale třeba i o několika dnech, kdy se kapela zasekla na nahrávání bubnů a hledala co nejmohutnější zvuk. Nakonec, když onen zvuk našla, přišla na to, že příliš potlačuje dynamiku ostatních nástrojů, a vrátila se k tomu původnímu… Zarputilost, s níž Bruce jako nesmlouvavý bandleader hecuje celý tým a nutí ho k dalším hodinám dřiny, dává celému dokumentu dramatický oblouk. Na konci všichni přiznají, že kdyby se nahrávání dále protahovalo, možná by ve studiu tekla krev.

„Darkness On The Edge Of Town“ byla dítětem tehdejší hospodářské krize. O to více dnes působí nadčasově. Stačí si poslechnout v loňském roce tolik adorovanou desku „The Suburbs“ od Arcade Fire a řeknete si, že by na svém titulu měla nést poděkování Bossovi. Dokumentu se daří vytvořit takřka mýtický příběh, aniž by přitom tlačil na pilu. Stačí totiž vnímat zapálení, kterým ještě dneska mluví o nahrávání všichni zúčastnění, a dojde vám, jak ohromnou roli měly tehdejší události na vznik ikony současného rocku.

Zdroj: Musicserver.cz

Překlad: Jaroslav Tuláček (původní znění)

Toto je lehce upravená verze smuteční řeči, kterou jsem pronesl při rozloučení s Clarencem. Rád bych poděkoval všem našim fanouškům, kteří nás utěšovali po všechny ty uplynulé těžké týdny.

VELKÉMU CHLAPOVI (FOR THE BIG MAN)

Sedím tu a poslouchám, jak každý mluví o Clarencovi a dívám se na tu fotku nás dvou přímo tady. Je to obraz Scootera (Bad Scooter = Bruce Springsteen v Tenth Avenue Freezout) a Velkýho chlapa, lidí, kterými jsme občas byli. Jak na té fotce vidíte, Clarence obdivuje svoje svaly a já předstírám, že jsem lhostejný, zatímco se o něj opírám. Opíral jsem se o Clarence často a svým způsobem jsem si na tom založil kariéru.

My, co jsme sdíleli Clarencův život, jsme s ním sdíleli jeho lásku i jeho zmatek. I když „C“ s věkem zrál, vždycky to byla divoká a nepředvídatelná jízda. Dnes tu vidím sedět jeho syny, Nickyho, Chucka, Christophera a Jaroda a vidím v nich odraz Clarencových kvalit. Vidím jeho světlo, jeho temnotu, jeho sladkost, jeho hrubost, jeho něžnost, jeho zlobu, jeho bystrost, jeho krásu a jeho dobrotu. Ale, jak kluci sami víte, váš táta netrávil den na pláži. „C“ žil život, kde si dělal, co chtěl, a nechal třísky, lidský nebo jiný, dopadat kam chtěj. Jako spousta z nás, byl váš táta schopen vytvořit velké kouzlo stejně jako velký zmatek. To byla přirozenost vašeho otce a mého nádherného přítele. Clarencova bezpodmínečná láska, která byla tak opravdová, přicházela se spoustou podmínek. Váš táta byl jako velký projekt v neustálém vývoji. „C“ k ničemu nepřistupoval lineárně, nežil život podle přímky. Nikdy nepostupoval od A k B… C… D. Vždycky to bylo A… J… C… Z… I…! Takto Clarence žil a kráčel světem. Vím, že to vedlo ke spoustě zmatků a bolesti, ale váš táta sebou nosil i spoustu lásky a já vím, že miloval každého z vás z celého srdce.

Starat se o Clarence Clemonse, to chtělo celou vesnici. Tino, jsem rád, že tu jsi. Díky, že ses starala o mého přítele, že jsi ho milovala. Victorie, ty jsi byla milující, laskavou a starostlivou manželkou a učinila jsi v jeho životě velkou změnu, když to neměl zrovna lehký. Vy všichni, kteří jste „C“ podporovali a je vás tolik, že vás nelze vyjmenovat, vy víte, kdo jste, a my vám děkujeme. Vaše odměna vás čeká u nebeské brány. S mým přítelem to nebylo vždy lehké, ale vnášel do života jedinečné věci, a když rozsvítil to světlo lásky, tak vám prozářil svět. Měl jsem štěstí, že jsem v tom světle stál po takřka 40 let, poblíž Clarencova srdce v Chrámu duše.

Trocha historie: už v těch prvních dnech, kdy jsme Clarence a já začali společně cestovat, když jsme se na večer někde ubytovali, během několika minut „C“ dokázal přeměnit jakoukoli místnost ve svůj vlastní svět. Objevily se šátky, kterými ovázal lampy, vonné svíčky, kadidlo, olej z pačuli, byliny, muzika, den se rozplynul, zábava přicházela a odcházela a šaman Clarence panoval a šířil své kouzlo noc co noc. Clarencova schopnost těšit se z Clarence byla neuvěřitelná. 69 let žil asi 10 životů, 690 let v životě průměrného člověka. Každou noc, na jakémkoli místě, to kouzlo vylétalo z Clarencova kufru. Hned jak to úspěch dovolil, jeho šatna se plnila stejnými ozdobami jako jeho hotelový pokoj, až každá návštěva toho místa vypadala jako výlet ke svrchovanému vládci národa, který sedí na obrovských zásobách ropy. „C“ vždycky věděl, jak žít. Dávno předtím než Prince odrostl plenkám, atmosféra prostopášného mysticismu vládla ve světě Velkýho chlapa. Občas jsem tam zabloudil ze svojí šatny, ve které bylo pár židlí a sportovních skříněk, a říkal si, co dělám špatně! Někde cestou se to všechno pokřtilo na Chrám duše, a „C“ s úsměvem vládnul všem těm tajemstvím a radostem. Dostat povolení ke vstupu k zázrakům Chrámu byla skvělá věc.

Jako malé dítě byl můj syn Sam okouzlen Velkým chlapem… jaké překvapení! Pro dítě byl Clarence zosobněním pohádkové postavy zvíci věže z nějaké exotické knížky pohádek. Byl strašlivým obrem s velkýma rukama a hlubokým hlasem, sladkým jako med, zjemněným laskavostí a úctou. A pro Sammyho, malého bílého kluka, byl hluboce a mysteriózně černý. V Sammyho očích musel „C“ vypadat jako celý africký kontinent s americkým chladem zabalený do vlídné milé postavy. A tak… Sammyho přestaly zajímat mé pracovní košile a začaly ho fascinovat Clarencovy královské róby. Odmítl sedadlo v tátově vanu a rozhodl se pro Clarencovu prodlouženou limuzínu, kde mu seděl po boku při pomalém přesunu na koncertní show. Řekl si, že večeře před domácí skříňkou není to pravý a vydal se na špacír halou a zmizel v Chrámu duše.

Samozřejmě, také okouzlen byl i Samův táta, od okamžiku, kdy jsem prvně viděl mého přítele vykročit ze stínů poloprázdného baru v Asbury Parku, stezka se před ním otvírá a tady kráčí můj bratr, tady kráčí můj saxofonista, má inspirace, můj partner, můj přítel na celý život. Stát vedle Clarence bylo jako stát vedle největšího borce na planetě. Byli jste pyšní, byli jste silní, byli jste vzrušení a rozesmátí z toho, co by se mohlo stát, co byste společně mohli dokázat. Cítili jste se jako by se vás nic nemohlo dotknout, ať už by den nebo noc přinesly cokoli. Clarence mohl být křehký, ale také vyzařoval energii a bezpečí, a tak nějak podivně jsme se stali vzájemnými ochránci. Já možná ochraňoval „C“ před světem, kde dosud není lehké být velký a černý. Rasismus byl stále ve vzduchu a během těch společných let jsme ho vnímali. Clarencova sláva a velikost mu nezaručovala imunitu. Myslím, že „C“ možná ochraňoval mě před světem, kde také nebylo vždy lehké být nejistým, podivínským, vyzáblým, bílým klukem. Ale když jsme stáli vedle sebe, byli jsme borci, každou danou noc, na vlastní hroudě, ti největší borci na planetě. Byli jsme spojení, byli jsme silní, byli jsme poctiví, byli jsme neústupní, byli jsme legrační, byli jsme uhození jak peklo a vážní jak sama smrt. A přicházeli jsme do vašeho města, abychom s vámi zatřásli, abychom vás probudili.

Spolu jsme prožívali starší a bohatší příběh přátelství, jehož možnosti překročily ty, o kterých jsem psal ve svých písních a ve své hudbě. Clarence ho nosil v srdci. Byl to příběh, ve kterém Scooter a Velkej chlap nejen že rozťali město vedví, ale to město přestavěli a změnili ho v místo, kde naše přátelství už nebylo takovou anomálií. A tohle… tohle mi bude chybět. Ta příležitost obnovovat ten slib a zdvojnásobovat ten příběh každou noc, protože to je něco, co jsme mohli udělat jen spolu… jen my dva. Clarence byl velký, a díky tomu jsem se i já cítil a myslel a miloval a snil jako velký. Jak velký byl Velký chlap? Zatraceně velký na to, aby umřel. A to je zkrátka fakt. Můžete to vyrýt na jeho náhrobní kámen, můžete si to nechat vytetovat kolem srdce. Smiřte se s tím… tohle je Nový svět.

Clarence neopustil E Street Band, když umřel. Opustí ho, až když umřem’ my.

A tak se mi bude stýskat po mém příteli, po jeho saxofonu, po síle jeho tónu, jeho nádheře, jeho bláhovosti, jeho úspěchu, jeho tváři, jeho rukách, jeho humoru, jeho kůži, jeho nosu, jeho zmatkování, jeho síle, jeho klidu. Ale jeho láska a jeho příběh, příběh, který mi věnoval, který mi šeptal do ucha, který mi dovolil vyprávět… a který věnoval vám… bude pokračovat. Nejsem žádný mystik ale Clarencova záhadnost a energie a mé přátelství mě vede k přesvědčení, že jsme museli stát bok po boku v jiných, dávnějších časech, podél jiných řek, v jiných městech, v jiných polích a dělali naši skromnější verzi boží práce… práce, která ještě není dokončena. Tak neřeknu sbohem svému bratrovi, jednoduše řeknu na shledanou v dalším životě tam dál po cestě, kde se zase pustíme do tý práce a doděláme ji.

Velký chlape, děkuji ti za tvou laskavost, tvou sílu, tvou oddanost, tvou práci, tvůj příběh. Díky za zázrak… a za to, že jsi dovolil malýmu bílýmu klukovi proklouznout postranními dveřmi Chrámu duše.

A TAK DÁMY A PÁNOVÉ… VŽDY POSLEDNÍ ALE NIKDY NEJMENŠÍ. AŤ ZAZNÍ PRO PÁNA KATASTROF, VELKÉHO KAHUNU, DOKTORA SAXOFONNÍHO LÉČENÍ, VÉVODY Z PADUCAH, KRÁLE SVĚTA, DEJ SI POZOR OBAMO! PŘÍŠTÍ ČERNÝ PREZIDENT SPOJENÝCH STÁTŮ, I KDYŽ JE MRTEV… PŘÁL BY SIS BÝT JAKO ON, ALE NEMŮŽEŠ! DÁMY A PÁNOVÉ, NEJVĚTŠÍ CHLAP, JAKÉHO JSTE KDY VIDĚLI! DEJTE MI C-L-A-R-E-N-C-E. CO JE TO ZA JMÉNO? CLARENCE! CO JE TO ZA JMÉNO? CLARENCE!
Amen.

Rozloučím se s vámi dnes citátem samotného Velkého chlapa, který pronesl v letadle cestou domů z Buffala, posledního koncertu posledního turné. Když jsme slavili v přední kabině, gratulovali jeden druhému a vyprávěli si příhody ze spousty grandiózních koncertů, nocí plných rocku a nádherných časů, které jsme sdíleli, „C“ tiše seděl a poslouchal a pak zvedl sklenici, usmál se a řekl všem okolo: „Tohle by mohl být začátek něčeho velikýho.“

Miluju tě, „C“.

Bruce Springsteen and the E Street Band

• …
• 19. června — Montpellier, France — Park & Suites Arena
• 21. června — Sunderland, England — Stadium of Light
• 22. června — Manchester, England — Etihad Stadium
• 24. června — Isle of Wight, England — Isle of Wight Festival
• 4. července — Paris, France — Bercy
• 5. července — Paris, France — Bercy
• 14. července — London, England — Hard Rock Calling
• …

Více na oficiálním webu

P.S. Na příští rok se chystá také nové album

Všechno nejlepší k dnešním 62. narozeninám

H.