Životopis

Název: Legendy rocku – životopis
Autor: kniha Encyklopedie rocku

Springsteen se narodil 23. září 1949 ve Freeholdu, stát New Jersey. Poté, co na vlastní oči viděl legendární představení Elvise Presleyho v The Ed Sullivan Show, ho zcela uchvátila hudba. Ve třinácti letech si koupil v bazaru za 18 dolarů kytaru a podle rádia se naučil hrát písně Elvise a Chucka Berryho. O tři roky později už psal vlastní písně a připojil se ke středoškolské skupině Castiles, která hrála v místním Křesťanském sdružení mladých mužů a na školních tanečních zábavách.

Po krátkých epizodách a Earth, Steel Mill a Dr. Zoom & Sonic Boom Springsteen založil vlastní skupinu v tomto složení: Vini „Mad Dog“ Lopez – bicí, Danny Federici – klávesy, „Miami“ Steve Van Zandt – kytara, David Sancious – klavír a kytara, Gary Tallent – baskytara, Clarence Clemons – saxofon. Skupina existovala jen krátkou dobu a rozpadla se v roce 1971, když se Springsteen rozhodl vydat na sólovou dráhu.

Následující rok sepsal Springsteen manažerskou dohodu s Mikem Appelem, který na oplátku zajistil setkání s Johnem Hammondem, důležitou osobou ve společnosti CBS Records. Hammond v Springsteenovi viděl možného „nového Dylana“ a okamžitě s ním uzavřel smlouvu na postupné vydání deseti alb.

Navzdory Hammondovu přání Springsteen najal bývalé kolegy Clemonse, Sanciouse, Lopeze a Tallenta, aby s ním nahráli debut „Greetings From Asbury Park, N.J. Album, které vyšlo v roce 1973, se mimo New Jersey špatně prodávalo, odhadem jen asi 25 000 kusů. „The Wild, The Innocent And the E Street Shuffle“ (1973) bylo experimentální album, ale nedostávalo se mu komerční dravosti, ve kterou CBS doufala. V té době byl přibrán Federici. Nahrávky byly charakterizovány rozsáhlými kompozicemi, vynalézavými texty a dramatickým aranžmá. Ačkoliv se mu dostalo příznivých kritik, album bylo jen skrovným úspěchem.

Během roku 1974 kapela proměnila své koncerty v nefalšované umění. Dnes již legendární věta hudebního kritika Jona Landaua: „Viděl jsem budoucnost rock´n´rolu a její jméno je Bruce Springsteen,“ byla inspirována vystoupením v Cambridge ve státě Massachusetts po shlédnutí koncertního provedení zatím nenahraného „Born To Run“. CBS Landauovu citaci hojně používala, aby znovu propagovala Springsteenova první dvě alba. To mělo za následek jejich dodatečné umístění na 60. a 59. místě žebříčku Billboard v červenci 1975.

Landau byl nakonec pozván, aby se jako koproducent podílel na následujícím „Born To Run“. Cartera a Sanciouse nahradili v E Street Bandu bubeník Max Weinberg a pianista Roy Bittan a na Landauovu radu skupina zaujala více hardrockový přístup. „Born To Run“, které nakonec vyšlo v září 1975, mělo u veřejnosti úspěch. Bylo hlasitě přivítáno jako rockový milník sedmdesátých let, dostalo se na 3. místo v americké a na 17. místo v britské hitparádě. Springsteen se vydal na čtyřicetidenní turné po Spojených státech, aby úspěch alba zužitkoval. Sklízel v té době nadšené reakce fanoušků a oslavné recenze kritiků. Navíc se současně objevil na obálkách časopisů Time a Newsweek.

V červenci 1976 vznikla mezi Springsteenem a Appelem vážná roztržka, která vyústila v soudní rozhodnutí, které Springsteenovi zakazovalo další nahrávání. Zatímco právní spor pokračoval, Springsteen znovu vyjel na turné a cover verze „Blinded By The Light“ od Manfred Mann´s Earth Band se vyšplhala na 1. místo v americkém a 6. místo v britském žebříčku. V květnu 1977 se Springsteen mimosoudně vyrovnal s Appelem a mohl znovu nahrávat.

Následovalo období plodného psaní, kdy přebytečný materiál dostávali Robert Gordon („Fire“, později americký hit č. 3 v podání Pointer Sisters) a Patti Smith („Because The Night“, 13. místo v USA a 5. v Británii). Zasmušilé album „Darkness On The Edge Of Town“ (1978) odráželo zklamání, které Springsteen pociťoval po dvanáct předcházejících měsíců, a vyšplhalo se na 5. místo v americkém žebříčku, zatímco v britském dosáhlo na 16. místo. Po dalším turné a přestávce zaviněné motocyklovou nehodou se objevilo v roce 1980 dvojalbum „The River“, plné překvapivě rozmanitého materiálu sahajícího od tvrdé a nervní „Point Black“ přes houpavou procítěnost „Hungry Heart“ až po rock´n´roll „Cadillac Ranch“. Album se dostalo na druhé místo britského žebříčku, ale v USA se drželo čtyři týdny na špici.

Úplným protikladem je další album „Nebraska“ (1982), sólová akustická kolekce nahraná jen na čtyřstopém magnetofonu. Springsteena zde inspiroval Dylan, Leonard Cohen a Woody Guthrie, album je směsí osobních traumat, vyprávěných s citem i upřímností. Z desky nebyly vydány žádné singly, protože písně jsou příliš depresivní, ale celé album se dostalo jak v USA, tak v Británii na třetí místo.

V roce 1983 Springsteen složil a nahrál přes stovku nových písniček. Ze kterých byl nakonec vybrán jen tucet pro „Born In The USA“ (1984). Album se dostalo na obou stranách Atlantiku na první místo a přineslo sedm hitů, které se dostaly do Top 10. Stalo se jedním z nejziskovějších alb všech dob. Výborně naplňovalo představu amerického snu poloviny osmdesátých let, bylo vlastenecké, burcující, a přesto mělo vlastní duši. Na základě tohoto úspěchu se všechna Springsteenova předchozí alba znovu vrátila do hitparád.

Následovalo světové turné s Nilsem Lofgrenem, který nahradil Van Zandta, a hostování na nahrávce singlu „We Are The World“, dobročinné akci pod hlavičkou USA for Africa. Springsteen přišel s nápadem postavit se hojně bujícímu černému obchodu s jeho nahrávkami. Z nejlepších živých nahrávek celé dekády sestavil pět desek či trojdílný soubor CD, který byl vydán v roce 1986 pod názvem „Bruce Springsteen And The E Street Band Live 1975-1985“. Album obsahovalo čtyři dříve nedostupné nahrávky a do americké hitparády vstoupilo hned na první místo, zatímco v britské dosáhlo čtvrté pozice. Cover verze skladby „War“ od Edwina Starra byla vydána jako singl a umístila se v Británii i ve Spojených státech v první dvacítce.

Album „Tunnel Of Love“ (1987) se dostalo na první místo hitparád hned v den vydání, a to již díky předběžným objednávkám. Titulní skladba a „Brilliant Disguise“ se dostaly v USA do první desítky a jen dále posílily Springsteenovu celosvětovou oblibu. Následovalo mnohem klidnější období – poznamenané rozvodem a pak narozením dítěte s doprovodnou zpěvačkou Patti Scialfa.

Před společným vydáním alb „Lucky Town“ a „Human Touch“ v roce 1992. Dvě nová studiová alba se okamžitě vyhoupla na vrchol hitparád na obou stranách Atlantiku. To, společně s pozdější úspěšnou deskou „In Concert – MTV Plugged“, na které Springsteen hraje s reformovaným E Street Bandem, a singlem „Streets Of Philadelphia“ (soundtrack k filmu „Philadelphia“), dokazuje že Springsteenova popularita je stále stejně silná. Důkazem jeho nepolevující plodnosti je i další album z roku 1995 „The Ghost Of Tom Joad“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

one × two =