Název: … ještě jednou o koncertu v Praze
Autor: Josef Rauvolf, Reflex (21/1997)
Konečně tedy došlo i na Prahu! Po letech obemykání se kružnice smrskla do jediného bodu, jímž se stal minulé úterý Palác kultury. Bruce Springsteen tedy nakonec dorazil a hned úvodem prozraďme, že se přistání povedlo na výbornou. Nebo rovnou na pět výborných s hvězdičkou?
Springsteen, který již dávno není žádným mladíkem, se minulý rok rozhodl udělat krok, který byl podle mínění mnohých čirou komerční sebevraždou. Vydávat po řadě veleúspěšných alb, jež se prodávala po miliónech, desku, která bude založena pouze na zpěvákově akustické kytaře a nerefrénových písničkách, vyžaduje pořádnou dávku sebedůvěry, a řekněme paličatosti, tento projekt prosadit. Je pravdou, že ani mateřská firma se k tomuto Springsteenově nápadu nestavěla zrovna nadšeně. Vydání alba The Ghost Of Tom Joad si nakonec Bruce Springsteen vymohl, firma ale nehodlala věnovat na reklamu nějaké závratné částky. O to víc si zaslouží Springsteenova umíněnost obdiv – riskoval nepřízeň firmy, finanční propad, odmítavou reakci fanoušků, zvyklých na plný šťavnatý zvuk nadupané kapely.
Okolnosti vzniku alba a jeho inspirační zdroje byly náležitě propírány, proto jen v krátkosti – Springsteen, který se vždy aktivně zajímal o problémy těch, kteří žijí spíše na spodních místech žebříčku americké společnosti, na sebe nechal působit Steinbeckovy Hrozny hněvu. Syrové baladické album se ale poprávu nejen ve světě, ale i u nás velice dobře prodává, a tak není divu, že byl pražský koncert vyprodán v několika hodinách (17 hodin – jeden z nejrychleji vyprodaných koncertů u nás, pozn. autora stránek). Agentura Propagart měla sice snahu přidat ještě druhý termín, s pořadateli Draculy se ale nejspíš nebylo možné dohodnout, a proto se na řadu Springsteenových fanoušků prostě nedostalo. Inu, tak to chodí. (na mě se naštěstí dostalo – a mohl jsem být „při tom“, pozn. autora stránek)
Ti, kteří se do Kongresového sálu dostali, museli nějakou dobu počkat – čekalo se prý na pana prezidenta, který svištěl ze slavnostního zahájení Pražského jara – nikomu to ale nejspíš nevadilo. Když se na prknech konečně objevil sám „Boss“, sál se rozburácel potleskem a jásotem. Hned v úvodní písničce Duch Toma Joada Springsteen všem názorně předvedl, jak to vypadá, když je na pódiu skutečný mistr. Akustickou kytaru kolem krku, zakloněný, jako by držel na krku kdovíjakou tíhu, podsaditý, prostě chlapák. Když uváděl některé písničky lámanou češtinou, bylo to milé a nečpělo to podbízením. Ostatně, slogan „Muž, žena, láska, sex, velmi těské, ale počebné“, byl naprosto kouzelný. Když konstatoval, že příští písnička bude o cunnilingu, dosti to rozšířené zábavě Američanů, neznělo to uslintaně.
A tak to frčelo víc než dvě hodiny, došlo i na známé věci, jako The River, která byla celkem k poznání. Horší to bylo s další klasikou, Darkness on the Edge of Town, kterou jsem poznal pouze díky textu. Největším překvapením ale byla předělaná Born in the U.S.A. Ze superhitu, charakteristického nadupaným refrénem, udělal Springsteen za pomoci bottlenecku záležitost, za niž by se nemusel stydět žádný černý bluesman odkudsi z mississippské delty. Struny jen hvízdaly, občas, když do nich „Boss“ pořádně hrábl, vybuchovaly v gejzírech tónů, aby se hned zase ztišily. Píseň ale byla tak předělaná, že se Springsteenovi v podstatě podařilo udělat cover verzi vlastní skladby! Ostatně, po koncertě bylo slyšet dohady, jestli tuto skladbu hrál, či ne.
Píseň Across the Border věnoval „dramatikovi, s nadějí, že je v tomto sále mezi námi“. Když si zaplněný sál vynutil pět přídavků, málokdo věřil, že se Bruce Springsteen na pódium už nevrátí. Vrátil! Zahrál ještě tři písničky a teprve poté přišel naprostý konec jednoho strašně pěkného koncertu.