Springsteenovy neznámé hlasové podoby

Název: Springsteenovy neznámé hlasové podoby
Autor: Jiří Černý

Pokud to nevíte: Bruce Springsteen dělával se svým rockovým E Street Bandem i čtyřhodinové koncerty. Přitom nescházel z pódia, jen si občas vylil na hlavu vědro vody a ještě víc se zazubil na sboristku Patti Scialfovou. Viděl jsem to před devíti lety ve východním Berlíně a silnější živý rock jsem nikdy nezažil.

Rok nato se rozvedl s herečkou Julianne Phillipsovou, rozešel s kapelou a vzal si Scialfovou. Mají tři děti a další Grammy, kterou loni dostal za steinbeckovské The Ghost Of Tom Joad (Duch Toma Joada) v kategorii folkových alb!

V Praze, kterou konečně zařadil do svého evropského turné, byl v pondělí 12.května ještě folkovější – rozuměj: prostší a osamělejší – než na albu. Jistota a energie, jaké od začátku vyzařoval a naladil tak na svou stranu i ty méně orientované posluchače, byly jiného rodu než v Berlíně. Samojediný za mikrofónem, většinou vstoje leč takřka nehybně, sázel píseň za písní. Jeho pomocník měl sotva čas podávat různé kytary a foukací harmoniky. Po nejklidnějším myslitelném začátku teprve pátým číslem, Darkness On The Edge Of Town (Temnota na kraji města), písničkář přitvrdil a hned dalším, málo známým Murder Incorporated (Vražda v rejstříku), naznačil, že vyvolávači hitů si toho večera v Kongresovém sále na své nepřijdou.

To už měl ovšem za sebou veleúspěšnou premiéru řady neběžných českých vět. Slušně se rozpovídal i v mateřštině: než zazpíval naprosto neznámou, snad novou písničku o městečku Freeholdu, barvitě popsal své chlapecké dozrávání, těžký úděl dítěte v katolické škole a mimoděk přitom vysvětlil, že dosavadní rozšířená teorie o Asbury Parku jako jeho rodném městě je mylná.

V okamžiku, kdy zařadil melodickou The River (Řeka) – částečně známou i v překladu a koncertním podání Vladimíra Merty – a koncert začal jiskřit, jsem musel jít odtelefonovat zprávu do ranního vydání Mladé fronty Dnes. Mezitím Springsteen uchystal nic netušícímu publiku největší překvapení večera, novou verzi svého největšího hitu Born In The USA (Narozen v USA). Přiznávám, že jsem o ní pak do normální deníkové recenze, která se odevzdává až druhý den po poledni, psal podle toho, jak mi ji vylíčili kolegové Gabriel Gössl a Petr Nosálek. Obávám se, že byli jedni z mála publicistů (o laicích ani nemluvě), kteří ji vůbec rozeznali. Springsteen ji uvedl jakýmsi arabsky znějícím sólem a několikeré titulní refrénové zvolání zcela vynechal! Jeho rozdivočelá hra na dvanáctistrunnou kytaru se však líbila i těm, kteří netušili, co hraje.

Po nadmíru ztišeném finále předvedl nejdynamičtější repertoár i výkon až v šesti přídavcích, báječně vystupňovaných do závěrečné víry v Zaslíbenou zemi (Across The Border – poznámka autora stránky). Mě v průběhu večera nejvíc šokoval několika lyrickými vysokými polohami až téměř v dívčím altu: znělo to andělsky a v celé Springsteenově kariéře naprosto výjimečně.

Mezi lidmi, kteří Springsteena vytleskávali, byl i prezident Havel s chotí. Přišli nepoznáni až na druhou půli a všichni společně pak povečeřeli. Vzhledem k tomu, že Springsteen pak ještě dva a půl dne brouzdal Prahou, nechápu, proč mu agentura PropagArt nevyjednala alespoň ještě jeden koncert. Opravdu nechtěl?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

4 × 5 =