muzikus.cz: Boss je prostě boss

Název: Boss je prostě boss
Autor: Josef Rauvolf

Bruce Springsteen je jednou ze stálic – těžko se od něj dočkáme slabého alba, což potvrdila i jeho čerstvá novinka Working On A Dream. Vedle výtečné muziky se Sprinsteen angažuje v politice, a hlavně, je to fajn chlap. Věřte mi, mluvil jsem s ním.

Když v květnu 1974 napsal americký hudební kritik Jon Landau, že „viděl budoucnost rock and rollu a že se jmenuje Bruce Springsteen,“ možná ani netušil, jak moc se tenhle bonmot ujme, a také, jak moc pravdivým se ukáže být. Landau tehdy ještě pokračoval, že onoho zření se mu dostalo právě toho večera, kdy se potřeboval cítit mladý, a kdy měl díky Springsteenovi pocit, že slyší muziku úplně poprvé v životě. Neváhal, a stal se nejen jeho manažerem, ale také mu produkoval jeho album Born To Run – první velký Springsteenův úspěch.

Když se ještě vrátíme k Landauovým větám, najdeme v nich hned několik charakteristik Springsteenovy hudby: je to sice poctivý rokenrol, pěkně od podlahy, nestydící se za své kořeny, za svou syrovost, zároveň hledí dopředu, a to nejen hudebně. Protože, a to je dobře zdůraznit hned úvodem, Bruce Springsteen nikdy nezapomínal na to, odkud a z jakých podmínek vyšel, nezapomínal na ty zcela prosté, obyčejné lidi, které potkával ve svém mládí, na jejich bídu i těžký život. Springsteen je po celou svou hudební dráhu velice uvědomělým a vnímavým pozorovatelem každého bezpráví, a vždy stojí na straně těch utlačovaných, těch chudších. A na tom nemění nic fakt, že má jistě pěkně tučné konto. Zkrátka, pokud by se měla udělovat známka za sociální angažovanost a uvědomění, dostal by Bruce jedničku s hvězdičkou.

Bruce Frederick Joseph Springsteen se narodil 23. září díky, Petře 1949 v New Jersey, a již jako kluk měl svou hlavu. Když v sedmi viděl v televizi Elvise Presleyeho, bylo rozhodnuto. Ve třinácti si pořídil první kytaru – dal za ni tehdy osmnáct dolarů, a v šestnácti mu maminka koupila za šedesát babek lepší.

V roce 1965 začal hrát a zpívat s místní kapelou The Castiles, společně si taky natočili dvě písničky. Jinak to bylo stejné jako s každou začínající kapelou, ať v New Jersey nebo ve Vyškově – objíždění tancovaček a hospod, jak to šlo. Už tehdy ale bylo cítit, že z mladého Brucea něco bude.

V šedesátých letech se mu podařilo vyhnout se odvedení do Vietnamu, krásně o tom mluví v úvodu písničky War na živém albu Live 1975 -1985. A někdy v té době také získal svou přezdívku Boss – když hráli nějaký kšeft, Bruce vždycky inkasoval peníze a ty pak rozděloval mezi kapelou. Počátkem sedmdesátých let již kolem sebe soustřeďoval zárodek pozdějšího E Street Bandu, kytaristu Stevea Van Zandta, varhaníka Dannyho Federiciho a další. A v té době se o nich pochvalně zmínil jeden uznávaný kalifornský kritik: „Nikdy mě tak neohromil zcela neznámý talent.“ Bylo tedy jen otázkou času, kdy se ozve nějaká gramofonová společnost. Tou byla Columbia a Bruce Springsteen prošel konkurzem u Johna Hammonda, muže, který například podepsal smlouvu s Bobem Dylanem či Bessií Smith.

První dvě alba se ještě moc neprodávala, pak ale přišel již zmíněný úspěch desky Born Tun Run, a bylo vymalováno. Následovala další výtečná alba, jako bylo Born In The USA, se sžíravou titulní písničkou o osudu vietnamských veteránů, syrová Nebraska, sociálně kritické album Ghost Of Tom Joad, výtečné The River či trpké Tunnel Of Love, na němž se vypořádával s rozvodem.

Naprostou chuťovkou jsou pak Springsteenovy koncerty – jede vždy naplno, nezřídka se vystoupení protáhnou na tři hodiny, z každičké noty je však cítit Bruceova radost ze hry, jeho oddanost muzice. Tak je tomu i na nedávném živém albu, na němž se vyznal z obdivu k Pete Seegerovi, významnému protestnímu zpěvákovi. Tím se opět potvrdilo, že stav společnosti a sociální témata nejsou Springsteenovi cizí.

Nesmíme zapomenout na jeho velkou stylovou pestrost – má alba vyloženě rocková, ostrá, má také desky téměř akustické, jen s kytarou, natočil alba, vycházející silně z amerického folklóru – vždy je to ale Bruce Springsteen. Díky bohu za to!

The Boss

Zajímavosti:

Setkat se s Bruce Springsteenem není samozřejmě jen tak, protože rozhovory už moc nedává, a když ano, pouze velkým časopisům, jako je třeba Rolling Stone. Není proč se uraženě ofrňovat, tak to prostě je a kdyby se měl bavit s každým Jardou, ke kytaře by se vůbec nedostal. Přesto se nám podařilo s Brucem mluvit (já, Vojta Lindaur, Vláďa Vlasák a Aaron ze Sony. Bylo to v roce 2000 ve Vídni. a Bruce Springsteen se zrovna dal zase po nějaké době dohromady se svým E Street Bandem a vyrazil na turné. Po koncertě bylo pro zástupce středoevropských poboček Sony domluvené setkání s Bossem a celou kapelou – ovšem novináři měli přísný zákaz. Aaron nám tedy oznámil, že jsme všichni od pražské Sony a basta… a nakonec si s námi Bruce docela dlouho povídal. Inu, bylo to vlastně naprosto obyčejné vykládání, asi jako když sedíte s nějakým fajn chlapem v hospodě a nadáváte na mistra, na prorezlý výfuk a hádavou ženu. Takže jsme vlastně nemluvili o ničem, a současně o všem. A já si dodnes pamatuji ten hrozně fajn pocit a vědomí, že s Brucem by se strašně fajn sedělo u piva… prostě normální chlap. Naštěstí.

Bruce Springsteen: Working On A Dream

Při prvních tónech Bossovy novinky jsem se zarazil: kďasu, není tohle nějaká podivná verse velkého hitu I Was Made for Lovin´ You od počmáraných Kiss? A ke všemu ta jasná citace Morriconeho lkající harmoniky z výtečné kovbojky Tenkrát na Západě? Ne, není, to si jen Bruce Springsteen hraje, a dlužno dodat, že to není na tomhle parádním albu naposledy. Hraje si především se stylovou pestrostí, slyšíme zde téměř dřevní akustickou záležitost jako z nějaké folkloristické sbírky, pořádnou vypalovačku, ploužáček, výlet k blues i rokenrolu, zkrátka od každého něco. A stále je to Springsteen, jak je známe a jak jsme na něj zvyklí. Nenechme se ale zmást, album je zároveň jiné, a sice v tom, jak se opět navrací k – jistému – optimismu, a také, jak je posluchačsky vstřícné. Což nemá znamenat, probůh, že by některá z jeho desek taková nebyla – jen je to zde víc cítit. Jaká bude další?

Zlatý hřeb: This Life
Zní to: jako hodně desek v jedné

Jedna odpověď na “muzikus.cz: Boss je prostě boss”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *