Autor: Pavel Tuláček
Je to už opravdu hodně dávno, když jednoho dne přišel můj bratr Jarda domů ze školy a na stůl položil LP desku, na které byla fotka zadnice chlápka v džínách na pozadí americké vlajky. Byl rok 1984 a já patnáctiletý kluk odkojený klasickým rock and rollem padesátých a šedesátých let, který zněl denně naším domovem, jsem si říkal:,,sakra, co to je?“
Born in the USA byla Bruceova přelomová deska a pro mne přelomová ve vnímání rockové hudby. Tehdy jsem ještě netušil, jak důležité jsou v jeho písních texty, ale tahle muzika už mě provázela celý můj další život.
Tunnel of Love přišla v době prvních lásek i zklamání takže sedla perfektně. Human Touch a Lucky Town – už jsem byl ženatý a měl roční dcerku. Tato alba, ač považována za Bossova nejslabší, vydala též mnoho krásných hitů. Při koncertu unplugged na MTV jsem netrpělivě hlídal video a natáčel na VHS. Potěšila i Greatest hits novými písněmi. The Ghost of Tom Joad jsem docenil až mnohem později po vydání.
Lituji, že mi naprosto unikl reunion E-Street Bandu v r.99, ale s vydáním The Rising jsem věděl, že rockový Bruce je zpět a to v plné parádě. Od té doby je k nezastavení- nová alba a koncertní šňůry, ceny Grammy i Zlatý glóbus.
Dnes má 60 let, ale v mých očích je to stále ten pětatřicetiletý charismatický chlápek, jako tenkrát, který svojí hudbou rozdává radost a pohodu tisícům svých fanoušků. Sám jsem toho byl svědkem na jeho úžasných koncertech.
Přeju mu, aby byl stále tak nabitej, plnej energie a doufám, že jeho letošní album není zdaleka poslední.
Dík, že jsi tu pro nás…
Díky za krásný článek, Pavle 😉
Taky díky a hlavně, ať Boss neztratí elán 🙂
Bude Bruce zase někdy v Praze?
kez by 😀