Umění být šéfem, 2. část

Autor: Eric Cortellessa, časopis TIME (říjen 2025)

Padesát let po monumentálním úspěchu alba Born To Run se Bruce Springsteen stále potýká nejen s americkým příběhem – ale i svým vlastním.

Druhá část

S albem Darkness on the Edge of Town z roku 1978 se Springsteen pevně zakotvil po boku těch, kteří nikdy nenašli cestu ven — a svými písněmi promlouval k lidem, k nimž by se jinak nedostal. Obrátil se k dělnické třídě a začal kreslit postavy, v nichž se zrcadlil jeho otec: mlčenlivé muže z „Factory“ i snílky z „Racing in the Street“.

Douglas Springsteen byl uzavřený muž, který bloudil mezi zaměstnáními, jež si nikdy nedokázal udržet — pracoval jako taxikář, dozorce ve věznici — a propadal záchvatům vzteku i dlouhým obdobím ticha; ponocoval nad pivem a cigaretami. Ke svým třem dětem — Bruceovi, Virginii a Pam — byl citově nepřítomný a k synovi obzvlášť tvrdý; Bruce později říkal, že mu otec nikdy ani jednou neřekl, že ho má rád.

Tím, kdo rodinu držel pohromadě a táhl ji finančně i morálně, byla Bruceova matka Adele — sekretářka v právní firmě, jež v domácnosti udržovala optimismus a naději (Bruce dnes říká, že jeho ponuré písně pocházely od otce, zatímco ty veselé – „Rosalita“ a „Out in the Street“ – od matky). Pro muže z dělnické třídy v 50. letech znamenalo vyhledání psychiatrické péče porušení společenských konvencí. Teprve o několik desetiletí později byla Dougu Springsteenovi diagnostikována bipolární porucha a schizofrenie, což mu umožnilo získat potřebnou pomoc. Bruce se však vždy obával, že ho jednoho dne postihne duševní nemoc, která se v jeho rodině vyskytovala.

Springsteenovo další album, The River, se obrátilo k tématu propojení a blízkosti. „Dlouho jsem nepsal žádné milostné písně,“ vzpomíná. „Myslel jsem si, že to je území, o které se starají jiní. Zajímala mě jiná témata a vlastně jsem ani nevěděl, co láska je.“ Album mu přineslo první singl v první desítce žebříčku Billboard — „Hungry Heart“ — a u Columbia Records bylo jasno: Springsteen stál na prahu superhvězdného statusu.

Právě tady začíná film Deliver Me From Nowhere. Po skončení turné The River Tour se Springsteen propadl do psychického bezčasí. Místo honby za dalšími hity se stáhl do domu v Colts Neck, vyzbrojený jen čtyřstopým magnetofonem. Výsledkem bylo album Nebraska — pustá galerie psanců, vrahů a ztracených duší. Když následně vznikly první skladby pro album Born in the U.S.A. (1984), o němž bylo od počátku jasné, že má potenciál stát se zázrakem, Springsteen si dopřál odklad. Nahrál písně v podobě syrových demosnímků na kazetu s úmyslem je později znovu nahrát ve studiu s E Street Bandem. Čím více verzí s kompletní kapelou vzniklo, tím víc mu připadaly nepatřičné. Nakonec se proto rozhodl vydat je tak, jak vznikly. Když 30. září 1982 vyšlo album Nebraska, Springsteen nechal promlouvat samotnou hudbu — bez rozhovorů, bez turné.

Poté se vydal na cestu na západ a prodělal psychický kolaps; v terapii však našel smíření — jak se svou minulostí, tak s otcem, kterého ve filmu ztvárnil Stephen Graham. „Můj otec byl tvrdý chlap,“ říká Springsteen. „Byl tvrdý, když byl mladý. Byl tvrdý i na mě, když jsem byl mladý. Ale v jádru, pod tím vším, to byl zranitelný, křehký, dobrosrdečný a hluboce citlivý muž. Myslím, že právě tuto jeho stránku je na konci filmu vidět.“ Když měl snímek premiéru na festivalu v Telluride, kritiky nešetřily chválou. Už teď se o filmu mluví v souvislosti s Oscary.

Aby se do role vžil, strávil White hodiny studiem Springsteena – poslouchal jeho memoáry na kazetách, sledoval staré rozhovory –, ale věděl, že se musí vyvarovat napodobování. Nepřevzal Springsteenův přízvuk, ale ztvárnil ho psychologicky. Poprvé se setkali loni při zvukové zkoušce na londýnském stadionu Wembley a navázali přátelství. White říká, že uzavřel dohodu se Springsteenem, Landauem a Cooperem: „Natočíme film o hudebníkovi v tomto období jeho života, který se náhodou jmenuje Bruce Springsteen.“

Pokud někdo Springsteena v tomto období dobře znal, byl to Landau – ve filmu ho s neuvěřitelnou přesností ztvárnil Strong. (Když Strong telefonoval Thomu Zimnymu, Springsteenovu dlouholetému kameramanovi, aby si vyžádal archivní záběry, byl stále v roli, jak mi Zimny řekl – metoda do morku kostí.) Jejich vztah tvoří emocionální páteř filmu a povyšuje ho na milostný příběh. Po vydání alba Nebraska Springsteen uvažoval o sebevraždě. Landau mu řekl na rovinu: „Potřebuješ odbornou pomoc.“ Následující den manažer zavedl hvězdu do ordinace terapeuta. „Byla to a dodnes je zásadní životní změna,“ říká Springsteen.

Po smrti svého terapeuta, ke kterému chodil 25 let, Springsteen pokračoval v léčbě dál. „Když jsem vešel do ordinace nového terapeuta,“ říká, „měl jsem mnohem více informací než tehdy, když jsem poprvé vešel k doktoru Myersovi a řekl: ‚Nemám domov, nemám partnerku, nemám život mimo práci, a to jsou věci, které chci.“

Film zároveň zachycuje letmý románek mezi Springsteenem a postavou Faye, kterou ztvárnila Odessa Youngová — složený obraz několika vztahů, jenž má vystihnout jeho prchavé lásky v době, kdy v něm začala sílit touha po závazku. „Možná se ozvaly moje vlastní biologické hodiny,“ říká mi. „Bylo mi něco přes třicet a člověk začne přemýšlet: kde je vlastně to moje všechno?“

Během turné Born in the U.S.A. přizval Springsteen do E Street Bandu zpěvačku a kytaristku Patti Scialfa. Psal se rok 1984, album vládlo hitparádám, jeho singly ovládaly MTV a Springsteen se brzy oženil s herečkou Julianne Phillips. Příchod Patti však změnil všechno. Seznámili se už téměř o deset let dříve ve Stone Pony — a Springsteen si pamatuje přesné místo. Ostatně právě na něm teď sedíme. „Patti jsem potkal přesně na téhle židli,“ říká a vybavuje si ten okamžik s až překvapivou ostrostí: Scialfa schází z pódia, její hlas se stále rozléhá sálem. „Říkal jsem si: kdo je ta nádherná zrzka, co zpívá jako Ronnie Spector nebo Dusty Springfield?“ vzpomíná. Springsteen se jí představil a zbytek, dodává s úsměvem, „už byl zbytek“.