Long Live The Boss
DENÍK N – Boris Hokr: Springsteenovo poslední sólové album přináší spanilou jízdu snovou Kalifornií
Devatenácté studiové album Bruce Springsteena přichází po několikaletém bilančním období. A jde nečekaně o sólovou odbočku.
Posledních několik let zpěvák vyplnil nejrůznějšími kompilacemi, speciálními edicemi, intimním vystupováním na Broadwayi a skvělou autobiografií Born to Run. O to víc překvapuje, že nyní natočil jedno z nejoriginálnějších alb své kariéry.
V roce 1975 Springsteen definitivně prorazil díky svému třetímu studiovému albu Born to Run. Tehdy skončila stylizace do newjerseyského Boba Dylana a zpěvák začal naplno využívat potenciálu doprovodného E-Street Bandu. Přesto nakonec nahrál i čistě folková alba. Nejprve syrovou Nebrasku (1982) a poté Steinbeckem a sociálně-politickými problémy americko-mexického pohraničí inspirované The Ghost of Tom Joad (1995) – v rámci turné k tomuto albu mimochodem poprvé vystoupil i v Praze. Western Stars však nepatří ani do jedné z těchto linií. Téměř sedmdesátiletý interpret se rozhodl pro snad největší hudební experiment své kariéry a natočil si první „popové“ album.
Přímou inspirací se přitom stala populární hudba jižní Kalifornie z přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Jedná se ale o mnohem víc než jen reminiscenci dobového zvuku a zapojení nástrojů, které byste u Springsteena nečekali – při přehlídce a náslechu všech těch francouzských rohů, smyčců, a dokonce i fagotu se až vkrádá otázka, proč některý videoklip k albu nenatočil Wes Anderson.
Odpovědí je hned první singl. Hello Sunshine disponuje podmanivým videem, během něhož divák sleduje jízdu podivně snovou krajinou někde na pomezí soumraku a rozbřesku, zbavenou všeho realistického. Rozostřené záběry připomínají místy filmové kulisy, z nichž vystupují detaily amerického korábu silnic, a text plný melancholie a smutku vyjadřuje touhu dojet do míst, která dost možná nikdy neexistovala, ale měla by. Není to útěšná, pozitivně laděná píseň plná hravosti, ale naopak smutku a životní únavy.
Kalifornie jaká by mohla být
Springsteen ve Western Stars míří do Kalifornie nenaplněných nebo promarněných příběhů, jak ji formovala popkultura a moderní mýty o zemi zaslíbené. Tomu ostatně odpovídá i provedení bookletu (v tomto případě stále platí, že fyzický nosič, ideálně na vinylu, je součástí zážitku) plného stylizovaných fotek, které by klidně mohl využít Cormac McCarthy pro paperbackové vydání své Hraniční trilogie – jsou to obrazy, texty a hudba obtěžkané významy, v nichž se ale nezapomíná na konkrétní lidské příběhy podané jednoduchou formou na hraně klišé…
Celý článek (paywall): Springsteenovo poslední sólové album přináší spanilou jízdu snovou Kalifornií
Blinded by the Light: Síla hudby (2019)
Film inspirovaný hudbou Bruce Springsteena. Trailer s českými titulky na ČSFD.
Hello Sunshine (singl z nového alba Western Stars)
14. června vyjde nové sólové album s názvem Western Stars. 26. dubna byl vydán první singl „Hello Sunshine“
- Hitch Hikin’
- The Wayfarer
- Tucson Train
- Western Stars
- Sleepy Joe’s Café
- Drive Fast (The Stuntman)
- Chasin’ Wild Horses
- Sundown
- Somewhere North of Nashville
- Stones
- There Goes My Miracle
- Hello Sunshine
- Moonlight Motel
Bruce Springsteen vydal na Netflixu záznam své show z Broadwaye. Hlavním tématem jsou vzpomínky na jeho otce
© Daniel Konrád, iHNed.cz
Bruce Springsteen sólově a akusticky? To už jsme přece viděli: roku 1997, ještě s kotletami a knírem, takto americký zpěvák a kytarista prvně přijel do Prahy, kde vystoupil v Kongresovém centru. „Pokud se umělec má vyvíjet, musí si klást čím dál závažnější otázky,“ vysvětloval tehdy, proč právě neúčinkuje s dlouholetou kapelou E Street Band.
Teď se situace opakuje: E Street Band uplynulý rok odpočíval a devětašedesátiletý Springsteen si položil možná největší otázku svého života: kdo jsem, odkud přicházím, proč jsem takový?
Odpověď se pokouší nalézt sólové představení nazvané Springsteen on Broadway. V komorním newyorském divadle pro necelou tisícovku lidí vloni hudebník absolvoval neuvěřitelných 236 repríz. Pokaždé půltřetí hodiny sám zpíval s kytarou, foukací harmonikou i klavírem a především vyprávěl. Vzniklo z toho koncertní dvojalbum a teď také film, jejž lze vidět v internetové videotéce Netflix.
Předně je to mimořádný byznysový úspěch. Pořadatelé dvakrát oddalovali derniéru, všechny večery byly okamžitě vyprodané, například vloni v září překupníci cenili jednu vstupenku na závratných 60 tisíc korun. Ekonomické listy odhadují, že i po odečtení produkčních nákladů a vysoké marže, kterou na Broadwayi účtují odbory, mohl Springsteen utržit až 70 milionů dolarů čistého. V představení navíc znovu využil pasáže ze tři roky staré knižní autobiografie Born To Run, jíž prodal přes půl milionu výtisků a kterou už znají také čeští čtenáři: vloni ji v překladu Raniho Tolimata vydalo nakladatelství Jota.
Zájem o sólovou show je pochopitelný. Springsteena známe nejlépe s kapelou, jak na stadionech hrává desítkám tisíc lidí, učinil to ostatně před sedmi lety v pražském Edenu. Springsteen s bandem je velká oslava hudby a především amerického ducha, vykasaných rukávů, rukou přiložených k dílu, nezlomné vůle, všech těch automechaniků a zaměstnanců fabrik z amerického New Jersey, o nichž muž přezdívaný Boss tak často zpívá a celoživotně jim dodává sebevědomí. Příznačně oděn v džínech a flanelové košili napíná hlas na maximum a kytaru rozeznívá mocnými údery pravé ruky, „tvrďák“ navenek, uvnitř romantik.
Boření mýtů
Vždy to byla přiznaná stylizace, ale nikdy to Springsteen neměl potřebu zdůrazňovat tak jako nyní na Broadwayi. „Svou nejslavnější píseň Born To Run jsem napsal o tom, že jsem byl zrozen k útěku, přesto dnes bydlím deset minut od místa, kde jsem se narodil,“ říká hned zkraje, sotva přijde na jeviště. „Zpíval jsem o závodění v ulicích, ale tou dobou jsem neuměl řídit,“ dodává vzápětí. Další paradoxy a boření mýtů následují záhy.
Po chvíli je mustr jasný: Springsteen je na jevišti sám, střídavě sedí za klavírem, stojí s kytarou nebo nasazuje foukací harmoniku, a především každou píseň zasazuje do kontextu, doprovází vyprávěním. Většina se týká toho, co zažil do 70. let minulého století: kterak jako malý v televizi viděl zpívat Elvise Presleyho, jenž ho naučil „být sám sebou“, jak obtížné byly začátky, kdy hrával v klubech, kavárnách, ale také na hasičských bálech, venkovských slavnostech, kluzištích, karnevalech, maturitních večírcích, svatbách. Dokonce prý u bowlingových drah.
Jedna historka střídá druhou: třeba jednou si prý Springsteena konečně přišel poslechnout promotér, který mu mohl pomoci do hudebního byznysu. „Hráli jsme celou noc, pět setů od devíti večer do tří do rána, propocení na kost. Nakonec za mnou ten chlap přišel a povídá: ‚Ze všech kapel, která ještě nemá agenta, jste ta nejlepší!‘ Pak se vyspal s mou holkou a zmizel.“
Dojde na dojemnou pasáž věnovanou již nežijícímu saxofonistovi Clarenci Clemonsovi, dlouholeté opoře E Street Bandu, i rodinný okamžik, kdy zpěváka přichází podpořit jeho manželka, též písničkářka Patti Scialfa. Spingsteen se celou dobu doprovází na akustické kytary značky Takamine, hudební vrchol přichází v okamžiku, kdy bere do ruky speciální dvanáctistrunný nástroj, na němž má ale strun jen deset, a s takzvaným bottleneckem na prstě rozehrává klouzavou, psychedelickou aranž svého hitu Born in the USA, přesně jak to roku 1997 udělal v Kongresovém centru.
Celý článek (paywall): Bruce Springsteen vydal na Netflixu záznam své show z Broadwaye
Springsteen on Broadway | Official Trailer
Všechno nejlepší k 69. narozeninám
ČT Art: Bruce Springsteen – Vlastními slovy (dokument BBC)
Absolutním originálem v historii světového rocku je Bruce Springsteen. S E-Street Bandem natahuje stopáže koncertů až ke čtyřem hodinám, nebojí se vykládat pěkně hlasitě své názory, životní i politické. Jeho umění láká k poslechu (ať už doma, nebo na stadionech) statisíce lidí po celém světě.
Má perfektně vypracované tělo a je také složitým a impulzivním mužem. Skvělý autor mnoha hitů, které si prozpěvují generace fanoušků už pátou dekádu, prodal na sto dvacet milionů desek a lze čekat, že v blízké budoucnosti přibudou i další.
„Když mi táhlo na patnáct, z domu jsme vycházeli společně s mámou. Všem nám vysvětlovala, že to, v jakém stavu vyjdete ráno ze dveří, je navýsost důležité. Byl jsem vyloženě pyšný, když jsem šel s mámou po ulici. Měla v sobě ohromnou životní sílu, nezlomnou vůli nepoddat se žádným problémům. Došli jsme na konec příjezdové cesty, ona se dala doleva, do kanceláře, já doprava do školy „Svaté růže“ a to poslední, co jsem slyšel, byl klapot jejích podpatků. Takhle jsme začínali každý den mého dětství. Zůstalo to ve mně jako připomínka její houževnatosti, víry v tvrdou práci, víry v to, že se všechno v životě nakonec v dobré obrátí. Měla neuvěřitelnou energii, nezlomného ducha, měla obrovský smysl pro humor, nikdy se ničím dlouho netrápila. To mi po ní zůstalo a mám pocit, že to z naší kapely na koncertech sálá.“
Bruce Springsteen – Vlastními slovy (dokument BBC)
- ČT art
sobota 1. 9. 20:20 - ČT art
pondělí 3. 9. po půlnoci 01:25 - ČT art
čtvrtek 6. 9. po půlnoci 00:55
Hugh Jackman o show na Broadwayi
Powerful. Profound
Unforgettable. The @springsteen broadway show is what art is meant to do – unite, enlighten,and melt our hearts. And …#rock! pic.twitter.com/Cq0djVluu4— Hugh Jackman (@RealHughJackman) January 25, 2018
Silné, hluboké, nezapomenutelné. Představení Bruce Springsteena na Broadwayi dělá přesně to, co by umění mělo dělat: sjednocovat, projasňovat a „rozpouštět naše srdce“… prostě s vámi pohnout.