“Empty Sky” nad Vídní

Název: “Empty Sky” nad Vídní
Autor: rakouský deník Kurier, zvláštní vydání, čtvrtek 26. června 2003
(z německého originálu přeložil Jaroslav Štěrba)

V roce 1974 jej Jon Landau (novinář, později Springsteenův manažer) označil za “budoucnost rock ‘n’ rollu”. Dnes, téměř třicet let poté, je Bruce Springsteen stále na scéně a je součástí hudební historie stejně jako perspektivou do budoucna. Je žijícím důkazem toho, že hodnověrnost je nejlepším garantem pro dlouhověkost.

To, co leží za ním, je vyjímečná kariéra mimo krátkodobé trendy a módní proudy. V džínách, tričku a s obligátní Fender kytarou na krku se z malého městečka Freehold (New Jersey) dostal do “rock ‘n’ rollové síně slávy”.

Od jara tohoto roku je na turné. Série koncertů na evropských stadionech (mezi nimi také koncert na stadionu Ernsta Happela ve Vídni) je vyvrcholením řady triumfálních halových koncertů. O stereotypu však nemůže být řeč, protože, jak říká kytarista Steven Van Zandt: “pořadí skladeb určuje Bruce pět minut před koncertem, aby ho pak během koncertu znovu zpřeházel.”

Současné turné bylo uvozeno vydáním alba “The Rising” (vyznamenáno cenou Grammy), které je po dlouhých osmnácti letech dalším studiovým počinem Bruce s kapelou E Street Band, který si nenechal ujít příležitost Bosse na turné doprovázet.

Tato naživo opravdu “šlapající” kapela uctila Vídeň a více než 40 000 fanoušků. A i když Bruce Springsteen nemá svoji přezdívku nijak zvlášť v oblibě – it was boss time!

The Rising: druhá recenze

Název: The Rising: recenze
Autor: Vojtěch Lindaur, &musiQ 2002/10

Prvně a naposled jsme spolu mluvili v roce 1999 v jakémsi vídeňském hotelu. Musel jsem předstírat, že nejsem novinář, ale zaměstnanec vydavatelské firmy. Dost mne ten trik mrzel, protože Bruce Springsteen byl hovorný a neprofesionálně milý, jenže nejspíš právě proto. Foťák jsem měl, odvahu cvakat už ne. Druhý den jsem chtěl alespoň nakreslit, jak jsem si ho vybavoval: sporý, trochu světsky ohozený chlápek, ležérně opřený o barový stolek, sklenici v ruce, po tříhodinovém koncertu odpočatý, jak kdyby přišel z lázní, uvolněné, velmi neárijské rysy. Zkoušel jsem to po paměti několikrát, jedna kresba horší než druhá. Nic. Za čas jsem náhodou narazil na pětadvacet let starou grafiku znázorňující jakéhosi dělňase s pivem v bufetu Na Maninách, kde jsem tenkrát často kreslil. A to byl on jak vyšitý, člověk z lidu:

WORKING CLASS HERO a přece boss a šéf každým coulem: BRUCE SPRINGSTEEN

Pokračovat ve čtení “The Rising: druhá recenze”

The Rising: recenze

Název: The Rising: recenze
Autor: Daniel Vojtíšek, &musiQ 2002/09

Poprvé od nepříliš vydařených simultánně vydaných alb Human Touch a Lucky Town (1992), z nichž by se bylo bývalo dalo udělat jedno hodně dobré elpíčko, a poprvé od poslední plnohodnotné studiové práce s E Street Bandem (Born In The USA, 1984) vydává Bruce Springsteen nové album původních písní se svou mateřskou kapelou. Katalyzátorem nové Bossovy tvorby se staly události loňského 11. září, ačkoliv některé věci složil již předtím – například závěrečnou My City Of Ruins. Ironií osudu se právě ona stala symbolem a právě kvůli ní byl už Bruce Springsteen některými kritiky nařčen z exploatace národní tragédie, protože to navíc není nijak špičková píseň. Musel pak v časopise Time vysvětlovat, že ji napsal mnohem dříve pro své rodiště Asbury Park v New Jersey (Springsteenovo rodiště je Freehold, nikoliv Asbury Park, pozn. autora stránek).

Pokračovat ve čtení “The Rising: recenze”

Tunnel Of Love sleeve note

Název: Tunnel Of Love sleeve note
Autor: Jiří Černý, 1988

“Deset nebo patnáct let jsem psal písničky o muži v autě. Tahle deska je o mužském, když je doma”, charakterizoval BRUCE SPRINGSTEEN své osmé studiové album, které vyšlo 5. října 1987 a od předchozího, Springsteenova nejúspěšnějšího Born In The USA – jež se prodávalo i u nás, se lišilo ještě víc, než by napovídalo rozpětí tří let.

Tunel lásky (Tunnel Of Love) je zprvu – jak sledujeme text titulní písně – doslova ona pouťová, starodávná atrakce. U pokladny si koupíte dva lístky a povzbuzeni chápavým majitelovým úsměvem, vydáváte se spolu do bludiště. Smějete se před křivícími zrcadly, zhasnou vám, abyste se jeden druhého nebáli. “V tunelu lásky dva lidé snadno ztratí jeden druhého / Mělo by to být docela snadné/Nějaký muž potká ženu a zamilují se / Ale ten dům je zakletý a cesta stále těžší / A když chceš projet tímto tunelem lásky/musíš se naučit žít s tím, nad co se nemůžeš povznést’. Ze zdánlivého žánrového obrázku se zvukem tobogánu tu píseň přechází do obrazného básnického příměru, jakým je i celé album.

Pokračovat ve čtení “Tunnel Of Love sleeve note”

Springsteenovy neznámé hlasové podoby

Název: Springsteenovy neznámé hlasové podoby
Autor: Jiří Černý

Pokud to nevíte: Bruce Springsteen dělával se svým rockovým E Street Bandem i čtyřhodinové koncerty. Přitom nescházel z pódia, jen si občas vylil na hlavu vědro vody a ještě víc se zazubil na sboristku Patti Scialfovou. Viděl jsem to před devíti lety ve východním Berlíně a silnější živý rock jsem nikdy nezažil.

Rok nato se rozvedl s herečkou Julianne Phillipsovou, rozešel s kapelou a vzal si Scialfovou. Mají tři děti a další Grammy, kterou loni dostal za steinbeckovské The Ghost Of Tom Joad (Duch Toma Joada) v kategorii folkových alb!

V Praze, kterou konečně zařadil do svého evropského turné, byl v pondělí 12.května ještě folkovější – rozuměj: prostší a osamělejší – než na albu. Jistota a energie, jaké od začátku vyzařoval a naladil tak na svou stranu i ty méně orientované posluchače, byly jiného rodu než v Berlíně. Samojediný za mikrofónem, většinou vstoje leč takřka nehybně, sázel píseň za písní. Jeho pomocník měl sotva čas podávat různé kytary a foukací harmoniky. Po nejklidnějším myslitelném začátku teprve pátým číslem, Darkness On The Edge Of Town (Temnota na kraji města), písničkář přitvrdil a hned dalším, málo známým Murder Incorporated (Vražda v rejstříku), naznačil, že vyvolávači hitů si toho večera v Kongresovém sále na své nepřijdou.

Pokračovat ve čtení “Springsteenovy neznámé hlasové podoby”

33 věcí, které jste možná nevěděli

Název: 33 věcí, které jste možná nevěděli o jednom z nejoblíbenějších synů státu New Jersey
Zdroj: časopis Mladý svět

  1. I když svou hudbou oslavil Asbury Park v New Jersey, narodil se (23.září 1949) v blízkém městě Long Branch a vyrostl ve Freeholdu.
  2. První kytaru si koupil poté, co shlédl Elvise Presleyho v “The Ed Sullivan Show”. Když zjistil, jak je těžké se na ni naučit hrát, odložil svou snahu o 5 let…
  3. První vystoupení jeho středoškolské skupiny The Castiles se konalo v roce 1965 v Woodhaven Swim klubu ve Woodhaven, New Jersey. Springsteen zakončil koncert svým aranžmá písně “In The Mood” od Glenna Millera. Vydělali 5 dolarů…
  4. Ceny vstupenek na jeho turné se pohybují od $37.50 do $67.50 – což znamená hrubý příjem milion dolarů za večer. Během 15 vyprodaných koncertů v legendárním Meadowlands (New Jersey) se stal komerčně nejúspěšnějším umělcem historie tohoto komplexu. Jeho koncerty v letech 1981-1999 navštívilo více než milión fanoušků…
  5. Pokračovat ve čtení “33 věcí, které jste možná nevěděli”

… ještě jednou o koncertu v Praze

Název: … ještě jednou o koncertu v Praze
Autor: Josef Rauvolf, Reflex (21/1997)

Konečně tedy došlo i na Prahu! Po letech obemykání se kružnice smrskla do jediného bodu, jímž se stal minulé úterý Palác kultury. Bruce Springsteen tedy nakonec dorazil a hned úvodem prozraďme, že se přistání povedlo na výbornou. Nebo rovnou na pět výborných s hvězdičkou?

Springsteen, který již dávno není žádným mladíkem, se minulý rok rozhodl udělat krok, který byl podle mínění mnohých čirou komerční sebevraždou. Vydávat po řadě veleúspěšných alb, jež se prodávala po miliónech, desku, která bude založena pouze na zpěvákově akustické kytaře a nerefrénových písničkách, vyžaduje pořádnou dávku sebedůvěry, a řekněme paličatosti, tento projekt prosadit. Je pravdou, že ani mateřská firma se k tomuto Springsteenově nápadu nestavěla zrovna nadšeně. Vydání alba The Ghost Of Tom Joad si nakonec Bruce Springsteen vymohl, firma ale nehodlala věnovat na reklamu nějaké závratné částky. O to víc si zaslouží Springsteenova umíněnost obdiv – riskoval nepřízeň firmy, finanční propad, odmítavou reakci fanoušků, zvyklých na plný šťavnatý zvuk nadupané kapely.

Pokračovat ve čtení “… ještě jednou o koncertu v Praze”

Boss naboso a v jeansech

Název: Boss naboso a v jeansech
Autor: Roman Lipčík, Mladý svět

Opět se mu podařilo udělat desku (The Ghost Of Tom Joad – 1995), o které se mluví v superlativech – více než deset let od doby, kdy natočil Born in The U.S.A. Tehdy se rozplývali kritici i veřejnost, dnes je nadšení zatím spíše na straně kritiky, což zpravidla svědčí o kvalitě převyšující komerční zboží. Bubnovat na komerční virbl nemá Boss Springsteen už zapotřebí. Před deseti lety, t.j. v roce 1984) se mu podařil tah, který jej jednak ekonomicky doživotně saturoval, jednak mu vybudoval pozici, díky níž vykročil z prostého rámce showbyznysu a stal se fenoménem.

Pokračovat ve čtení “Boss naboso a v jeansech”

Duchové na vinici kritického patriota

Název: Duchové na vinici kritického patriota
Autor: Roman Lipčík, Mladý svět

“Narodil jsem se v USA, vykřikoval do světa v roce 1984 koncertní buldozer, přezdívaný Boss, a třebaže už tehdy jeho písněmi bloudil rozčarovaný duch Toma Joada, byl spíš průsvitný, takže ho nešlo vnímat. Bruce Springsteen se naopak stal novým symbolem staré dobré Ameriky. Tom Joad přežil z 30. let, kdy jej stvořil John Steinbeck v Hroznech hněvu jako prototyp amerického občana, na jehož průměrně rostlou čest a svědomí je jejich všudypřítomný podprůměr příliš, a tak se odevzdá Bohu: z farmáře se stane kněz. Historická paralela pro zpěváka Springsteenova typu jistě pokušivá. Podívat se na současnou Ameriku kritickýma očima Toma Joada slibovalo vzrušující konfrontaci. Dva nezbytné předpoklady však bylo třeba naplnit. Napsat adekvátní textový materiál. A ztlumit.

Pokračovat ve čtení “Duchové na vinici kritického patriota”

Interview pro ČT před koncertem v Praze

Název: Interview pro ČT před koncertem v Praze (12.května 1997)
Autor: Česká televize

“Vždycky jsem dělal obojí. Když mi bylo 17-18, měl jsem kapelu a vedle toho hrál sám po kavárnách, malých městech – tam kde jsem vyrostl, takže jsem vlastně dělal elektrickou i akustickou hudbu. A pokud jde o moji profesionální dráhu, většinou jsem hrál s kapelou, ale když jsem se obrátil na první nahrávací společnost, šel jsem tam sám, se španělkou, a tam zařadili mezi folkaře.

Byl to producent John Hammond, kdo mě objevil. Stejně jako předtím Arethu Franklinovou nebo Boba Dylana. Měli pocit, že jsem folkař. A pak jsem natočil jedno album, další, vznikla kapela a začal mě víc zajímat zase rock´n´roll, který jsem předtím hrál, když jsme jezdili po šňůrách. Ovšem poslední deska (v té době Duch Toma Joada – 1995, pozn. autora stránky) je zase akustická, odpovídá mé současné náladě. Samozřejmě si ale myslím, že časem budu hodně hlučnej.

Pokračovat ve čtení “Interview pro ČT před koncertem v Praze”