Název: The Rising: recenze
Autor: Vojtěch Lindaur, &musiQ 2002/10
Prvně a naposled jsme spolu mluvili v roce 1999 v jakémsi vídeňském hotelu. Musel jsem předstírat, že nejsem novinář, ale zaměstnanec vydavatelské firmy. Dost mne ten trik mrzel, protože Bruce Springsteen byl hovorný a neprofesionálně milý, jenže nejspíš právě proto. Foťák jsem měl, odvahu cvakat už ne. Druhý den jsem chtěl alespoň nakreslit, jak jsem si ho vybavoval: sporý, trochu světsky ohozený chlápek, ležérně opřený o barový stolek, sklenici v ruce, po tříhodinovém koncertu odpočatý, jak kdyby přišel z lázní, uvolněné, velmi neárijské rysy. Zkoušel jsem to po paměti několikrát, jedna kresba horší než druhá. Nic. Za čas jsem náhodou narazil na pětadvacet let starou grafiku znázorňující jakéhosi dělňase s pivem v bufetu Na Maninách, kde jsem tenkrát často kreslil. A to byl on jak vyšitý, člověk z lidu:
WORKING CLASS HERO a přece boss a šéf každým coulem: BRUCE SPRINGSTEEN