Soulman Springsteen je na „Only The Strong Survive“ pouze za zpěváka. Staré pecky mu ale sedí náramně

© Jiří V. Matýsek

Co mají společného Bob Dylan, Rod Stewart či Phil Collins? Všichni tři se v určité fázi své kariéry rozhodli vydat nostalgickou desku se skladbami, na nichž vyrostli. Jejich řady nyní rozšiřuje Bruce Springsteen a jeho „Only The Strong Survive“ s covery soulových hitů.

Bruce Springsteen je krásnou ukázkou anglického pojmu singer-songwriter, tedy muzikanta pracujícího v duchu „sám si skládám, sám si hraju“. Česká verze téhož, tedy písničkář, na hudebníka s přezdívkou Boss úplně nesedí, byť některé rysy v jeho rockové tvorbě vyprodávající stadiony najdeme.

Každopádně, většina jeho kariéry se opírá o vlastní tvorbu a jen málokdy o skladby někoho jiného. Naposledy na folkové desce „We Shall Overcome: The Seeger Sessions“ a navazujícím živáku „Live in Dublin“. Po úspěšném návratu s E Street Bandem na „Letter To You“ je tu tedy „Only The Strong Survive“ (na CD i vinylu ji pořídíte v našem shopu), deska, na níž je Springsteen po dlouhé době jenom za zpěváka.

Rodák z New Jersey se vydal podobnou cestou jako Phil Collins na „Goin’ Back“ a sbírku poskládal ze soulových a r’n’b coverů ze šedesátých sedmdesátých let. Na rockera Springsteenova typu je to možná trošku překvapivá volba. The Boss však s hudbou The Temptations, Four Tops, Jimmyho Ruffina či Jerryho Butlera vyrůstal a má ji zarytou hluboko pod kůží. Ostatně je to i slyšet na jeho vlastních albech, soulové ozvěny jsou neoddělitelnou součástí zvuku E Street Bandu.

Ten tentokrát zůstal stranou – až tedy právě na dechovou sekci kapely a vokalistku Soozie Tyller. Na to, jak rozmáchlý zvuk „Only The Strong Survive“ má – znějí tu mocné dechy, back vokály, smyčce -, vznikla nahrávka prakticky jen ve dvou lidech. O většinu nástrojů od bicích přes klávesy až po kytary se postaral producent Ron Aniello (se Springsteenem pravidelně pracuje od desky „Wrecking Ball“, v poslední době vynechal právě zatím poslední „Letter To You“). Také díky tomu si nahrávka i přes skutečně mocný sound zachovává rovněž velký díl intimity.

Alb postavených na coverech je nespočet a vždycky je zásadní otázkou, jak interpret dané songy uchopí (obzvláště sahá-li mezi klasické kusy – což třeba takové „The Sun Ain’t Gonna Shine Anymore“ nebo „Someday We’ll Be Together“ rozhodně jsou). Jak se do známých skladeb otiskne jeho vlastní osobnost. The Boss na aktuálním počinu trochu vybočuje ze své obvyklé škatulky a proměňuje se, s jistou dávkou ironického odstupu, v procítěného soulmana.

Patnáctku písní si pozměňuje podle sebe, přidává k nim springsteenovské šibalské mrknutí (nikoliv však neuctivé, k hudbě svých vzorů přistupuje s pokorou a se vší vážností), charisma a pouští jim do žil rockovou energii. Nesnaží se původní verze kopírovat, jeho vklad coby zpěváka je značný. Už přece jen trochu stárnoucí kusy tu dostávají nový život, ale zároveň se předělávky originálům nikterak nezpronevěřují.

„Only The Strong Survive“ je oním typickým dílem pro radost – a z lásky ke stylu. V muzikantově diskografii vždycky bude stát trochu stranou, ve stínu těch správných (rozuměj autorských) nahrávek. To ale výsledku na kvalitě nikterak neubírá. Deska je nostalgickou poctou, vzpomínkou na mládí, ale nikoliv pouze bezduchým kýčem, natočeným z potřeby „něco vydat“. Bruce Springsteen je stále při síle a to, že na letošním albu autorsky zvolnil (přesněji zastavil) neznamená, že by dal nohu z plynu pěvecky. Tady je tenhle čerstvý třiasedmdesátník v plné síle.

Celá recenze na musicserver.cz

Vychází nové album „Only the Strong Survive“

© Jiří V. Matýsek

Bruce Springsteen oslavil před pár dny sedmdesáté třetí narozeniny, dárek ale dostanou fanoušci. Nezdolný bard totiž už na 11. listopadu připravil novou studiovku. Po delší době se nebude skládat z autorského materiálu, ale nabídne sbírku soulových coverů. Venku už je první ukázka, skladba Franka Wilsona „Do I Love You (Indeed I Do)“, k níž natočil klip režisér Thom Zimny. Podívat se na něj můžete pod článkem.

„Chtěl jsem udělat album, kde budu jenom zpívat,“ uvedl muzikant v prohlášení k vydání novinky. „A po jaké lepší hudbě sáhnout, než je Great American Songbook šedesátých a sedmdesátých let? Inspiroval jsem se, kromě mnoha jiných, u takových jmen jako Levi Stubbs, David Ruffin, Jimmy Ruffin, the Iceman Jerry Butler, Diana Ross, Dobie Gray, a Scott Walker. Chtěl jsem jim složit poklonu – a taky těm skvělým autorům té úžasné muziky. Mým cílem je, aby moderní publikum pocítilo tutéž krásu a radost jako já, když jsem je slyšel poprvé. Doufám, že vás to bude bavit poslouchat stejně, jako mě to bavilo natáčet.“

Celý článek „Bruce Springsteen vydá v listopadu album coververzí“ na musicserver.cz

Only the Strong Survive

Only the Strong Survive

BRUCE SPRINGSTEEN

ORIGINÁL

Daniel Konrád: I Springsteen má „home office“. Na desce zpívá o šerifovi Ježíšovi a Mariině saloonu

Bruce Springsteen

Na ranč, kde žije s koňmi a psy, pozval americký kytarista i zpěvák Bruce Springsteen po letech svou nejslavnější kapelu. Udělali vše pro to, aby novou deskou a doprovodným filmem vynahradili posluchačům, že se s nimi nemohou setkat na koncertech.

Je to skoro jako na stadionu s desítkami tisíc lidí. Bruce Springsteen začíná zpívat sám, jen s kytarou. Po jednom se k němu přidávají další hudebníci, načež udeří bicí a kapela naplno spustí mohutný, plnokrevný zvuk. Exploze. Hlučné kytary, piano, basa a bicí. Hammondovy varhany, dechová sekce s prominentním saxofonistou, sborové vokály. A všechno to graduje.

Koho by neporazila síla muziky, může ve Springsteenově tváři sledovat ten fyzický zápřah, napnuté obličejové svaly, jak namáhá hlas, zaťaté zuby, propocenou košili dosvědčující, kolik energie ze sebe ždímá.

Kdo Springsteena s jeho kapelou E Street Band zažil před osmi roky v pražském Edenu, vzpomene si, jak je povzbuzující tomu přihlížet. A kdo před pár lety četl jeho autobiografii, ví, jak to funguje: „Dáme do toho každý večer úplně všechno a vám na oplátku dojde, kolik skvělého toho máte v sobě.“

Teď však ani E Street Band nekoncertuje: už jen základní desetičlenná sestava, na koncertech rozšířená o další hráče, by ve většině zemí překročila protiepidemický limit počtu lidí, kteří se smějí sejít. A tak má i Bruce Springsteen „home office“. Kapelu svolal na svůj ranč a odtamtud ten zážitek k posluchačům dostali. Před pár týdny vydaná studiová deska Letter To You nejenže začíná jako koncert: má tolik energie, že ho skoro vynahradí. A nejspíš právě pro co nejbližší zážitek ji doprovází záběry z natáčení, které si lze pustit jako film ve videotéce Apple TV+.

Celý článek na Aktuálně.cz

Bruce Springsteen – Ghosts

© Pavel a Jarda Tuláčkovi 2020

Slyším zvuk tvé kytary
Přichází z mystické dálky
Kámen a štěrk ve tvém hlase
Vstup do mých snů a budu se radovat

Je to tvůj duch pohybující se nocí
Duch naplněný světlem
Potřebuji, potřebuji tě vedle sebe
Tvou lásku a já žiju

Cítím chvění krve ve svých kostech
Žiju a jsem tady sám
Žiju a vracím se domů

Stará bunda z jelenice, kterou jsi vždy nosil
Visí na zadní straně dveří mé ložnice
Boty a ostruhy, ve kterých jsi jezdil
Klapou halou, ale nikdy nepřijdou

Je to jen tvůj duch, který se pohybuje nocí
Duch naplněný světlem
Potřebuji, potřebuji tě vedle sebe
Tvou lásku a já žiju

Cítím chvění krve ve svých kostech
Žiju a jsem tady sám
Žiju a vracím se domů

Starý Fender Twin (kytara) z Johnny’s Music ve městě (v centru)
Stále nastaven na 10, aby vypálil tento dům
Dej dohromady kapelu a vohul to

Na konci setu nenecháme nikoho naživu

Duchové poletují nocí
Naše nálada naplněná světlem
Potřebuji, potřebuji tě vedle sebe
Tvou lásku a já žiju

Házím přes rameno tvého Les Paula a prsty jezdí po hmatníku
Přísahám těm, kteří přišli dříve
(Že) zvýším hlasitost a nechám se unášet náladou
Setkám se s tebou bratře a sestro na druhé straně

Jsem naživu, cítím chvění krve ve svých kostech
Jsem naživu a jsem tady sám
Jsem naživu a vracím se domů
Jo, vracím se domů

Kdo docení obyčejné, tvrdě pracující Američany? Přece Bruce Springsteen

© Daniel Konrád, iHNed.cz

První, kdo mu zastavil, byl otec od rodiny. Na předním sedadle těhotná manželka. Klábosili, shodli se, že děti jsou požehnání. Jako druhý ho nabral řidič kamionu. „Naskoč si, pojedu po dálnici,“ pravil muž, který se na svět dívá přes fotku hezké holky nalepenou na palubní desce. Třetí byl nadšenec do aut. Svezl ho, hlavně aby ukázal, co ta kára dovede.

Že to zní jako film? Přitom jde o tři kratičké sloky písně, kterou Bruce Springsteen umístil na své právě vydané album, nazvané Western Stars. Po sedmileté pauze přišel americký zpěvák a kytarista se studiovou deskou výhradně nových skladeb. Hudebně nečekanou, ale především silnou po textové stránce.

Nejde jen o to, že devětašedesátiletý Springsteen se hned v prvních tematicky propojených písních pořád dovede vžít do pocestných, kteří stopují u dálnice, fascinováni krajinou, zdoláváním dálek a neusazeným životem. Kdo četl Springsteenovu tři roky starou autobiografii Born To Run, možná si vzpomene, jak také zpěvák v 60. letech minulého století stopoval. Jak se nechával svézt „každým dacanem, buranem, spořádaným občanem i výtržníkem“, na které narazil v rodném New Jersey. A jak mu to dnes prý chybí.

Celý život v jedné skladbě

Zážitky mohou přispět k porozumění situaci, ale nepodmiňují vznik dobré písně. Druhá Springsteenova klíčová věta z nedávna přece zní: „Jsem podvodník. Nikdy jsem nepracoval rukama, a přitom celý život nezpívám o ničem jiném.“

A přesto Springsteenovo nové album znovu mluví silou písní o tvrdě pracujících obyčejných lidech. Jejich strasti zpěvák naznačí pár detaily, jen minimem informací, aby zaujal posluchače, kterému zapne představivost, a načrtnutý obrázek už si doplní. To vždy byla Springsteenova silná stránka: v jedné skladbě odvypráví celý život. Ten nejtypičtější možný americký život.

Svobodný duch, sliby, sny, nekonečná krajina, ve které se lidé ztrácí, aby se v nějakém zapadákově znovu našli a dali si život do pořádku tvrdou dřinou − to, o čem Springsteen na nové desce zpívá, není nic menšího než tolikrát vzývaný, pohřbívaný a zase oživovaný americký sen. Včetně jeho odvrácené stránky, všech, kdo po něm sahali a neuspěli, skončili závislí na alkoholu nebo drogách, nebo prostě jen sami. Springsteen myslí na každého.

Na desce je třeba skladba Chasin‘ Wild Horses. Vypráví ji muž temperamentní povahy. Odešel z domova, opustil přátele, všude se pohádal. Teď pracuje na severozápadě, někde ve státě Montana. „Vyrážím ven, než se rozední / Vracím se po setmění,“ zpívá, jak pracuje, až je tak přepracovaný, že mu to nemyslí.

Zřejmě doslova nahání koně. Což ale funguje i jako metafora pro obecně vysilující, nebezpečné zaměstnání, které člověka naplňuje, které nedělá proto, aby ho měl za sebou a pak se věnoval jiným záležitostem. Kdepak, tohle je ten typ práce, který se stává smyslem života. „Pořádná dřina vám pročistí tělo i ducha,“ zní jinde na desce jakési springsteenovské motto.

Podobně jsou na tom vypravěči dalších písní, kterých album obsahuje třináct. Většinou stárnoucí, samotářští muži, které něco vyhnalo nebo před něčím utekli. Často se trápí ztracenými city. Stojí spíš na kraji společnosti, tiše, všemi přehlíženi. Hledí si svého, jsou hrdí, že mají zaměstnání, že si vydělali na auto nebo dům.

Celý článek (paywall): Kdo docení obyčejné, tvrdě pracující Američany? Přece Bruce Springsteen

Tucson Train (český překlad)

překlad: Jaroslav Tuláček

Dostal jsem se až na dno ve Frisku
Unavený z pilulek a deště
Povstal jsem, zamířil za světlem slunce
Za sebou nechal dobrou věc
Zdálo se, že celá naše láska byla marná
Má milá přijíždí Tucsonským vlakem

Přišel jsem tady hledat nový život
Takový, který bych nemusel vysvětlovat
Tomu hlasu, který mě v noci drží vzhůru
Kdy trocha míru by vše spravila
Jen kdybych dokázal vypnout mozek
Teď má milá přijíždí Tucsonským vlakem

Divoce jsme se prali o nic
Prali jsme se, dokud nezbylo nic
To nic jsem nosil dlouho
Teď nosím průkaz operátora
A dny trávím jen obsluhou tohohle jeřábu
Má milá přijíždí Tucsonským vlakem

Těžká práce ti vyčistí mysl i tělo
Prudké slunce vypálí bolest
Kdyby mě sháněli, kámo
Řekni jim, že čekám dole na nádraží
Modlím se, ať už je čtvrt na šest
Budu čekat ten boží výtvor
Jen abych jí ukázal, že se chlap může změnit
Teď má milá přijíždí Tucsonským vlakem

Tucsonským vlakem
Tucsonským vlakem
Čekám na čtvrt na šest
Už přijíždí

DENÍK N – Boris Hokr: Springsteenovo poslední sólové album přináší spanilou jízdu snovou Kalifornií

Western Stars

Devatenácté studiové album Bruce Springsteena přichází po několikaletém bilančním období. A jde nečekaně o sólovou odbočku.

Posledních několik let zpěvák vyplnil nejrůznějšími kompilacemi, speciálními edicemi, intimním vystupováním na Broadwayi a skvělou autobiografií Born to Run. O to víc překvapuje, že nyní natočil jedno z nejoriginálnějších alb své kariéry.

V roce 1975 Springsteen definitivně prorazil díky svému třetímu studiovému albu Born to Run. Tehdy skončila stylizace do newjerseyského Boba Dylana a zpěvák začal naplno využívat potenciálu doprovodného E-Street Bandu. Přesto nakonec nahrál i čistě folková alba. Nejprve syrovou Nebrasku (1982) a poté Steinbeckem a sociálně-politickými problémy americko-mexického pohraničí inspirované The Ghost of Tom Joad (1995) – v rámci turné k tomuto albu mimochodem poprvé vystoupil i v Praze. Western Stars však nepatří ani do jedné z těchto linií. Téměř sedmdesátiletý interpret se rozhodl pro snad největší hudební experiment své kariéry a natočil si první „popové“ album.

Přímou inspirací se přitom stala populární hudba jižní Kalifornie z přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Jedná se ale o mnohem víc než jen reminiscenci dobového zvuku a zapojení nástrojů, které byste u Springsteena nečekali – při přehlídce a náslechu všech těch francouzských rohů, smyčců, a dokonce i fagotu se až vkrádá otázka, proč některý videoklip k albu nenatočil Wes Anderson.

Odpovědí je hned první singl. Hello Sunshine disponuje podmanivým videem, během něhož divák sleduje jízdu podivně snovou krajinou někde na pomezí soumraku a rozbřesku, zbavenou všeho realistického. Rozostřené záběry připomínají místy filmové kulisy, z nichž vystupují detaily amerického korábu silnic, a text plný melancholie a smutku vyjadřuje touhu dojet do míst, která dost možná nikdy neexistovala, ale měla by. Není to útěšná, pozitivně laděná píseň plná hravosti, ale naopak smutku a životní únavy.

Kalifornie jaká by mohla být

Springsteen ve Western Stars míří do Kalifornie nenaplněných nebo promarněných příběhů, jak ji formovala popkultura a moderní mýty o zemi zaslíbené. Tomu ostatně odpovídá i provedení bookletu (v tomto případě stále platí, že fyzický nosič, ideálně na vinylu, je součástí zážitku) plného stylizovaných fotek, které by klidně mohl využít Cormac McCarthy pro paperbackové vydání své Hraniční trilogie – jsou to obrazy, texty a hudba obtěžkané významy, v nichž se ale nezapomíná na konkrétní lidské příběhy podané jednoduchou formou na hraně klišé…

Celý článek (paywall): Springsteenovo poslední sólové album přináší spanilou jízdu snovou Kalifornií