Název: SETKÁNÍ S BOSSEM
Autor: © Vojtěch Lindaur & Reflex 2009
Letos v září bude newjerseyskému rodákovi šedesát a dle názvu posledního, šestnáctého řadového alba Working On A Dream, „sní dál svůj sen“. To je chvályhodné a hodné obdivu, zejména uvědomíme-li si, že za celou dobu nenatočil vyloženě blbou desku. Přes všecky přeskoky od nejsenzačnějších rockových řachand až k velmi intimním, tichounce komorním zpovědím či koncepčně laděným albům si Bruce Springsteen hlídá svůj rukopis.
Pravda, vnímat Springsteena jen z nahrávek je sotva půlka zážitku, kterou nabízí na koncertech. Prvně jsme spolu měli tu čest v Berlíně – tehdy ještě východním. Nesmírné emoce jsme s kolegou Rejžkem umocňovali lahví vodky, řidiči Černému Jiřímu pak rozjuchaní dederóni, poněkud paradoxně drnčivým „er“ pějící „Born in the USA“, nalomili v tlačenici žebra. Podruhé Bruce v Budapešti bojoval za lidská práva coby hlavní hvězda koncertu Human Rights Now! Na tiskové konferenci jsem na něm mohl oči nechat. Naposledy a nejblíže jsem byl Springsteenovi ve Vídni. Po znamenitém tříhodinovém koncertu jsem měl tu čest u jakéhosi barového stolku, kde jsem Springsteenovi zalhal, že jsem pracovník vydavatelské firmy – novináři tam měli červenou. Řeč tekla jak výtečný rakouský merlot (já) a byla medová jak Jack Daniels (Bruce). V duchu jsem si tenkrát slíbil, že z toho „rozhovoru“ nic neotisknu, nechám si to pro sebe. Tak teď to poruším: Krom jiného jsem se tehdy zeptal Springsteena, jak to dělá, že je pořád v tak skvělé hlasové formě, horní polohy po tolika letech a tolika koncertech dosud nijak neobroušené. „Dá se to …,“ odpověděl Boss jako jeden ze Sedmi statečných, „ale jsem pak k smrti unavenej.“ Nebylo to na něm znát.
Bruce Springsteen, mohutný, v jádře zdravý baobab v neodvratitelně stárnoucím rockovém lese, byl před víc než pětatřiceti lety pasován na nového proroka. „Viděl jsem budoucnost rock´n´rollu,“ napsal v roce 1973 rockový kritik Jon Landau, vizionář, který se v tomto pádě strefil …