Příspěvky

Publikováno

Umění být šéfem, 3. část

Autor: Eric Cortellessa, časopis TIME (říjen 2025)

Padesát let po monumentálním úspěchu alba Born To Run se Bruce Springsteen stále potýká nejen s americkým příběhem – ale i svým vlastním.

Třetí část

Ke konci desetiletí se rozpadlo jeho manželství s Phillipsovou, zatímco vztah se Scialfou nabral na síle a jeho tvorba se stále víc obracela dovnitř. Album Tunnel of Love z roku 1987 se soustředilo na intimitu, nejistotu a křehkost partnerských vazeb. Jedna z jeho nejpronikavějších skladeb, „Walk Like a Man“, se otevírá obrazem dítěte kráčejícího ve stopách otce v písku a uzavírá se scénou ženicha u oltáře, který zvažuje, které části otcova odkazu přijme a které nechá za sebou. V roce 1991 se oženil se Scialfou. „Věděl jsem, že mě vidí takového, jaký skutečně jsem,“ říká. „Složitou, chaotickou osobu. Nemusel jsem nic hrát. Byl jsem zlomený. Ona byla zlomená svým vlastním způsobem a navzájem jsme si byli osobními projekty.“

V předvečer narození prvního dítěte Bruce a Patti se Springsteenův otec vydal na několikahodinovou cestu autem, aby za ním přijel do Los Angeles. Nad pivem mu Doug řekl: „Ty jsi na nás byl velmi hodný, ale já k tobě ne.“ Pro Bruce to bylo přiznání, které považuje za „největší dar, jaký mi kdy otec dal“. „Měl v sobě sílu, schopnost i hluboké pochopení toho, co znamená stát se otcem, a nechtěl, abych opakoval jeho chyby.“ Krátce nato Bruce napsal píseň „Living Proof“, inspirovanou úžasem z vlastního rodičovství – jako vyznání proměny a znovuzrození. Brzy následovaly další dvě děti. Všechny tři, dnes už dospělé, jsou téměř ve stejném věku, v jakém byl on sám, když natočil album Nebraska.

Otcovství udělalo tečku za Springsteenovým životem na útěku. „Dva nejlepší dny mého života,“ řekl kdysi časopisu Rolling Stone, „byl den, kdy jsem poprvé vzal do ruky kytaru, a den, kdy jsem se ji naučil odložit.“ Když mu to připomenu, usměje se: „To je dobré. A pořád si za tím stojím.“ Kytara pro něj byla, jak vysvětluje, první formou samoléčby. „Byl to jediný způsob, jakým jsem uměl čelit svým problémům, nástroj, ke kterému jsem sahal, kdykoli jsem se ocitl v psychických nebo osobních potížích.“

Spoléhat se na ni ve všem by však podle něj znamenalo „zneužívat práci, zneužívat nástroj“. Hudba ho dokázala vynést do extáze živého vystoupení, ale mimo pódium, jak říká, „musíte najít hlubší smysl života“. „Den, kdy kytaru vezmete do ruky, jsou tři hodiny na jevišti,“ dodává. „Den, kdy ji odložíte, je těch zbývajících jednadvacet hodin.“

Pokračovat ve čtení „Umění být šéfem, 3. část“

Publikováno

Umění být šéfem, 2. část

Autor: Eric Cortellessa, časopis TIME (říjen 2025)

Padesát let po monumentálním úspěchu alba Born To Run se Bruce Springsteen stále potýká nejen s americkým příběhem – ale i svým vlastním.

Druhá část

S albem Darkness on the Edge of Town z roku 1978 se Springsteen pevně zakotvil po boku těch, kteří nikdy nenašli cestu ven — a svými písněmi promlouval k lidem, k nimž by se jinak nedostal. Obrátil se k dělnické třídě a začal kreslit postavy, v nichž se zrcadlil jeho otec: mlčenlivé muže z „Factory“ i snílky z „Racing in the Street“.

Douglas Springsteen byl uzavřený muž, který bloudil mezi zaměstnáními, jež si nikdy nedokázal udržet — pracoval jako taxikář, dozorce ve věznici — a propadal záchvatům vzteku i dlouhým obdobím ticha; ponocoval nad pivem a cigaretami. Ke svým třem dětem — Bruceovi, Virginii a Pam — byl citově nepřítomný a k synovi obzvlášť tvrdý; Bruce později říkal, že mu otec nikdy ani jednou neřekl, že ho má rád.

Tím, kdo rodinu držel pohromadě a táhl ji finančně i morálně, byla Bruceova matka Adele — sekretářka v právní firmě, jež v domácnosti udržovala optimismus a naději (Bruce dnes říká, že jeho ponuré písně pocházely od otce, zatímco ty veselé – „Rosalita“ a „Out in the Street“ – od matky). Pro muže z dělnické třídy v 50. letech znamenalo vyhledání psychiatrické péče porušení společenských konvencí. Teprve o několik desetiletí později byla Dougu Springsteenovi diagnostikována bipolární porucha a schizofrenie, což mu umožnilo získat potřebnou pomoc. Bruce se však vždy obával, že ho jednoho dne postihne duševní nemoc, která se v jeho rodině vyskytovala.

Bruce Springsteen, TIME, Umění být šéfem, 2. část

Springsteenovo další album, The River, se obrátilo k tématu propojení a blízkosti. „Dlouho jsem nepsal žádné milostné písně,“ vzpomíná. „Myslel jsem si, že to je území, o které se starají jiní. Zajímala mě jiná témata a vlastně jsem ani nevěděl, co láska je.“ Album mu přineslo první singl v první desítce žebříčku Billboard — „Hungry Heart“ — a u Columbia Records bylo jasno: Springsteen stál na prahu superhvězdného statusu.

Pokračovat ve čtení „Umění být šéfem, 2. část“

Publikováno

Umění být šéfem, 1. část

Bruce Springsteen, TIME, Umění být šéfem, 1. část

Autor: Eric Cortellessa, časopis TIME (říjen 2025)

Padesát let po monumentálním úspěchu alba Born To Run se Bruce Springsteen stále potýká nejen s americkým příběhem – ale i svým vlastním.

První část

Nesnaží se nijak schovávat – černé tričko, modré džíny, sluneční brýle Wayfarer, kovbojské boty – ale na pár minut se nejslavnější syn Jersey Shore stává takřka anonymním, a to i na jediném místě, kde se jeho náhlé objevení jeví jako nejvíce pravděpodobné: na promenádě v Asbury Park. Míjíme Madam Marie’s, věštkyni zvěčněnou v jeho baladě z roku 1973 „4th of July, Asbury Park (Sandy)“. Hádám, že pokud ho lidé někde hledají, pak právě tady. Springsteen se zasměje a vzpomene si na tričko prodávané v místních obchodech: I HEARD BRUCE MIGHT SHOW UP (Slyšel jsem, že se možná objeví Bruce).

Brzy zjistíme, co se stane, když se opravdu objeví. V blízkosti kongresového centra se dvojí pohled změní v žádost o selfie. Následují další. Majitel restaurace ho prosí, aby zůstal na večeři. Před obchodem Bruce Springsteen Archives vyskočí pokladní radostí a náhodou má na sobě přesně to tričko, o kterém jsme právě mluvili. „Moje neviditelnost rychle mizí,“ říká Springsteen, napůl pobaveně, napůl rezignovaně. Nacházíme útočiště v prázdném Stone Pony, legendárním klubu, který odstartoval jeho kariéru, kde trávíme odpoledne povídáním o jeho životě a odkazu. Co se týče davu, který nechává za sebou, když nasedá do auta, říká: „Vždycky jsem to bral jako součást práce.“

Bruce Springsteen, TIME, Umění být šéfem, 1. část

Springsteenova práce přesahující půlstoletí je jedinečná. Vydal 21 alb, získal 20 cen Grammy, Oscara, cenu Tony, ocenění Kennedy Center Honors a Prezidentskou medaili svobody. Napsal autobiografii, která se stala bestsellerem, nahrál podcast s Barackem Obamou a prodal více než 150 milionů desek po celém světě. Je jedním z nejžádanějších živých umělců na světě a na koncertech ovládá davy, které ho přijímají s téměř náboženskou oddaností. Jeho poslední turné vyneslo více než 700 milionů dolarů – nejvyšší výdělek v jeho kariéře, který zastínil i fenomén Born in the U.S.A. z 80. let.

Springsteenův příběh však není jen o rozsahu jeho úspěchu. Zaujímá výjimečné místo v americkém životě a zachovává si autentičnost, která je u umělce jeho formátu vzácná, i když se potýká s rozpory své existence. Springsteen je mluvčím dělnické třídy, který se stal pohádkově bohatým; neklidným outsiderem, který je zároveň pěvně zakořeněným otcem rodiny a rockovou hvězdou, která má zdánlivě vše, ale stále bojuje se stíny, kterých se nemůže zbavit. Jak se pódia zvětšovala – od klubů po divadla, arény a stadiony – Springsteen se rozhodl nezakrývat rozdíl mezi mužem na pódiu a mužem v zrcadle, ale učinit z něj součást umění samotného.

Pokračovat ve čtení „Umění být šéfem, 1. část“

Publikováno

RESPEKT: Věříme v Bruce Sprinsgteena, i když brečí…

© ️ Jindřiška Bláhová, RESPEKT

FILM TÝDNE: VĚŘÍME V BRUCE SPRINGSTEENA, I KDYŽ BREČÍ. ŽIVOTOPIS HUDEBNÍKA KLIČKUJE MEZI DEPRESÍ, GENIALITOU A CHLAPSKÝM PŘÁTELSTVÍM

Životopisný film – a zvlášť hudební – může působit jako lehce ohraný žánr. Je vytěžovaný natolik, že možná začnou docházet muzikanti, o nichž by šlo točit. Tvůrci tak musejí hledat jiné způsoby, kudy do známých vod plných klišé vstoupit. Jak ukázal loni James Mangold u Boba Dylana, jde to přes méně známé a omezené výseky kariéry. A touto cestou se vydává i biopic s tajemstvím v titulku – Bruce Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma.

Vychází z dva roky staré stejnojmenné knihy Warrena Zanese, která zachycuje zrod Springsteenova alba Nebraska, jež vyšlo v roce 1982. Natočil ho po úspěchu páté studiové desky The River s hitem Hungry Heart, která spolu s následným turné mladíka z dělnického prostředí New Jersey nasměrovala na dráhu světové hudební celebrity. K překvapení vydavatelství Columbia Records i jeho manažera Jona Landaua však zpěvák nechce natočit další hitovku a bodovat v hitparádách. Místo toho se zavírá do ložnice domu v rodném státě, poslouchá kapelu Suicide, sleduje destruktivní Zapadákov o dvojici mladistvých zločinců a na magnetofon nahrává syrové, akustické, folkové písně zabydlené outsidery a opuštěnými dušemi, které pohltila „zloba v tomhle světě“. Doslovné černobílé flashbacky do jeho dětství ukazují, že se snaží zpracovat šrámy, které na jeho duši zanechal otec alkoholik.

Režisér Scott Cooper se tu snaží vyprávět o géniovi a zároveň se vyhnout podbízivé hagiografii, což se mu z větší části daří. Springsteen tu sice není mytologickou figurou hypnotizující publikum, ovšem klišé spojených s geniálními umělci se film drží, jak se temné album rodí z rozharané duše. Kromě vnitřních dramat dostává hlavní prostor autorská integrita, kdy si jde zpěvák vytrvale za svou vizí. To první je – bez snižování Springsteenových psychických potíží – nakonec vcelku banální a ústí do zjištění, že pomoc je možné najít v terapii. To druhé, přestože plné technických detailů, v sobě naproti tomů skrývá vtahující dynamiku, kdy nabízí i nahrávání hitu Born In The USA.

Nejpozoruhodnější na filmu je, s jakou blízkostí podává přátelství mezi Springsteenem a jeho manažerem, který mu nakonec s nahrávkou oddaně pomáhal, a jak moc dovoluje ukázat křehkost muže, jehož rockerská persona je zosobněním tradiční maskulinity. Springsteen tu působí až melodramaticky zranitelně a je téměř reklamou na potřebu péče o duševní zdraví u demografické skupiny, kterou by to ani nenapadlo: i chlapi pláčou. Herec Jeremy Allen White tuto polohu trefil přesvědčivě a byl nakonec dobrou volbou – ale z lepšího průměru film vysvobodit nedokázal.

Publikováno

Trochu jiný film o Bruci Springsteenovi: Proč se těšit na filmový příběh Nebrasky

© Jarda Konáš, Headliner

Do kin na konci října vstupuje životopisný snímek o Bruci Springsteenovi. Tedy přesněji o těžkém období vzniku alba Nebraska. Proč se právě tato deska stala v Bossově kariéře zásadní?

Šestá studiovka Nebraska byla pro Springsteena zásadní. Její příběh je tak silný, že vydal na samostatnou knihu. Pod názvem Deliver Me from Nowhere ji napsal Warren Zanes a Springsteen mu tehdy řekl: „Úspěch alba The River ve mně vyvolal velmi sporné myšlenky o tom, jak jsem se vzdálil lidem, mezi nimiž jsem vyrůstal a o kterých jsem skládal.

Má první deprese

Jakmile Springsteen v roce 1981 dojel k The River turné, stáhl se na ranč v Colts Neck a uzavřel se do sebe. „Narazil jsem na cosi jako osobní zeď, o které jsem předtím nevěděl, že tam vůbec je. Propadl jsem do první velké deprese a řekl si: No, tak s tímhle musím něco udělat,“ pravil předloni v rozhovoru pro televizi CBS News.

Hodně četl, především společenské romány z americké historie. Ty byly specifické svou kritikou, zaobíraly se nefunkčností amerického snu, který měl své vítěze, ale taktéž řadu poražených, jejichž příběhy o pádu na dno byly nejen vždy silné, ale především korespondovaly se Springsteenovým vnímáním společenské (ne)spravedlnosti. Stejně tak na ranči sledoval filmy s podobnou tematikou.

Výsledkem byla nová vlna inspirace, kterou Springsteen vytěžil do maxima. „Kdybych měl vybrat jedinou svou desku a říct: Tohle mě bude reprezentovat i za padesát let, zvolil bych Nebrasku,“ pravil hrdě ve zmíněném rozhovoru.

Pokračovat ve čtení „Trochu jiný film o Bruci Springsteenovi: Proč se těšit na filmový příběh Nebrasky“

Publikováno

Springsteen: Deliver Me From Nowhere

Springsteen: Deliver Me from Nowhere nový film od 20th Century Studios zachycuje vznik Springsteenova alba „Nebraska“ z roku 1982, kdy byl mladým hudebníkem na prahu globální slávy a snažil se smířit s tlakem úspěchu a vyrovnat se svou minulostí. Album, nahrané na čtyřstopý magnetofon v Springsteenově ložnici v New Jersey, znamenalo zlomové období v jeho životě a je považováno za jedno z jeho nejtrvalejších děl – syrovou, strašidelnou akustickou nahrávku obývanou ztracenými dušemi hledajícími důvod k víře.

V českých kinech od 25. října 2025

Publikováno

Bruce Springsteen ví, jak porazit Donalda Trumpa

© Jiří Sobota, RESPEKT.CZ

Hudební legenda přijíždí do Prahy ve chvíli, kdy svádí s prezidentem zápas o dělnickou Ameriku

Někdy je prostě vhodné citovat v plném znění. Třeba když si šestasedmdesátiletá legenda amerického stadionového rocku uprostřed koncertu sedne na zem a začne vyprávět o své zemi. Jsme v Manchesteru, je květen roku 2025 a Bruce Springsteen, přezdívaný jednoduše Boss, rozjíždí před 25 tisíci lidmi čerstvou šňůru nazvanou podle starého hitu Land of Hope and Dreams, tedy Země naděje a snů. A je jasné, že Amerika v tuto chvíli v jeho očích nevypadá nijak růžově.

„V Americe se teď odehrává hrozně podivný a nebezpečný shit,“ povzdechne si do mikrofonu Springsteen, zatímco klavír na scéně podkresluje jeho slova úvodními akordy z hitu My City of Ruins, Moje město v troskách. „V Americe pronásledují lidi za to, že uplatňují své právo na svobodu slova. Děje se to právě teď. V Americe jsou nejbohatší lidé spokojení sami se sebou, protože nechali nejchudší děti na světě napospas chorobám a smrti. To se děje právě teď. V mé zemi mají někteří lidé sadistickou radost z toho, jaké problémy způsobili loajálním zaměstnancům, opouštějí naše skvělé spojence a stavějí se na stranu diktátorů a proti těm, kdo bojují za svou svobodu…“

OK, celý Bossův projev trvá několik minut – a citovat jej kompletně zde jednoduše nelze. Vypráví třeba o univerzitách, jimž stát zadržuje peníze. Nebo o lidech, které zatýká na ulici a bez řádného procesu je deportuje ze země. Desítky tisíc lidí v publiku každou větu provázejí souhlasnými výkřiky. „Děje se to právě teď,“ dodává zase Springsteen a jako charismatický kazatel stupňuje naléhavost sdělení a s ním i emoce publika.

Je to pozoruhodný okamžik. Spojené státy mají za sebou něco přes stovku dní vlády nového režimu Donalda Trumpa. Země prochází nebývalou proměnou, zasvé bere mnohé z toho, co zbytek světa a vlastně i velká část samotné Ameriky považovaly donedávna za „neotřesitelně americké“. A Boss, jeden z vrcholných pop symbolů Ameriky, muž, který kdysi na obálku své nejslavnější desky Born in the USA nechal sebevědomě vyfotografovat svůj americký rockerský zadek v amerických džínách před americkou vlajkou, říká, že jeho země, ta, o které celý život zpíval, je v troskách. Nebo doslova: „Právě se nachází v rukou zkorumpované, nekompetentní a vlastizrádné vlády.“ A že „pojistky a váhy, jež mají zajistit dělbu moci, selhaly“.

Těžko říct, kolik bylo v aréně v britském Manchesteru skutečných Američanů a kolik tam Bossovi na rtech viselo Britů nebo prostě lidí z celého světa, pro něž je Amerika orientačním bodem – a ta, o které vypráví Springsteen, dvojnásob. A vlastně je to trochu jedno. Podle reakcí davu bylo zjevné, že rozpad snu, o kterém tady stárnoucí rocker vypráví, souží spoustu lidí na srdci univerzálně, bez ohledu na to, jaký pas mají v kapse. Springsteenův boj je i jejich boj. A pokud hudebník nabízí nějaké světlo na konci tunelu, je to i jejich světlo. „Poslední pojistka, když kontrolní mechanismy selhaly, jsou lidé – vy a já. Jsme seskupeni okolo společných hodnot. To je to jediné, co teď stojí mezi demokracií a autoritářstvím,“ říká Boss a lidé vybuchují. Kapela pomalu graduje směrem k pompéznímu finále.
Pokračovat ve čtení „Bruce Springsteen ví, jak porazit Donalda Trumpa“

Publikováno

Bruce Springsteen dostane hraný film

Příběh legendárního amerického rockového zpěváka a kytaristy Bruce Springsteena se dočká hraného filmu. Chystané dílo by mělo sledovat zejména období vzniku hudebníkova šestého studiového alba s názvem „Nebraska“ z roku 1982. Přibližně dva týdny už se přitom mluví o tom, že kolem ztvárnění hlavní role rockové legendy krouží stále populárnější hvězda seriálu Medvěd a nedávného dramatu Železní bratři, třiatřicetiletý Jeremy Allen White. A zatímco finální dohoda s hercem ještě nepadla, filmový projekt už mezitím alespoň stihl najít svůj domov. Hudební snímek pod názvem Deliver Me from Nowhere by totiž měl vzniknout u 20th Century Studios vlastněných společností Walt Disney Company.

Jasné už je i to, kdo by se měl postavit za kameru. Režie filmu se totiž ujme Scott Cooper (Nepřátelé, Bledé modré oko), jenž nabral bohaté zkušenosti s prací na hudebním dramatu už díky svému chválenému debutovému snímku Crazy Heart z roku 2009 (dílo, za které si Jeff Bridges odnesl o rok později Oscara pro nejlepší výkon herce v hlavní roli). Cooper se postará také o napsání scénáře, založeném na knize „Deliver Me from Nowhere: The Making of Bruce Springsteen’s Nebraska“ od autora Warrena Zanea z roku 2023, přičemž oba tvůrci by měli chystaný film také produkovat. Ellen Goldsmith-Vein za The Gotham Group (Labyrint: Útěk), Scott Stuber (V pasti, Den patriotů) a Eric Robinson budou rovněž producenty.

Sám prezident 20th Century Studios a divize Disney Live Action David Greenbaum k chystanému projektu dodal: „Je pro mě ctí spolupracovat s Brucem Springsteenem, inspirativním umělcem, který nemá srovnání a který tak moc představuje pro tolik lidí. Hluboká autenticita jeho příběhu je ve skvělých rukou mého přítele Scotta Coopera a jsem nadšený, že s ním mohu znovu spolupracovat.“ Přípravy projektu jsou nyní v plném proudu a samotné natáčení by mělo začít už letos na podzim. Samotný zpěvák Bruce Springsteen a jeho dlouholetý manažer Jon Landau by samozřejmě měli být do velké míry také součástí příprav snímku.

Zdroj: ČSFD