Bruce Springsteen vydal na Netflixu záznam své show z Broadwaye. Hlavním tématem jsou vzpomínky na jeho otce

Bruce Springsteen sólově a akusticky? To už jsme přece viděli: roku 1997, ještě s kotletami a knírem, takto americký zpěvák a kytarista prvně přijel do Prahy, kde vystoupil v Kongresovém centru. “Pokud se umělec má vyvíjet, musí si klást čím dál závažnější otázky,” vysvětloval tehdy, proč právě neúčinkuje s dlouholetou kapelou E Street Band.

Teď se situace opakuje: E Street Band uplynulý rok odpočíval a devětašedesátiletý Springsteen si položil možná největší otázku svého života: kdo jsem, odkud přicházím, proč jsem takový?

Odpověď se pokouší nalézt sólové představení nazvané Springsteen on Broadway. V komorním newyorském divadle pro necelou tisícovku lidí vloni hudebník absolvoval neuvěřitelných 236 repríz. Pokaždé půltřetí hodiny sám zpíval s kytarou, foukací harmonikou i klavírem a především vyprávěl. Vzniklo z toho koncertní dvojalbum a teď také film, jejž lze vidět v internetové videotéce Netflix.

Předně je to mimořádný byznysový úspěch. Pořadatelé dvakrát oddalovali derniéru, všechny večery byly okamžitě vyprodané, například vloni v září překupníci cenili jednu vstupenku na závratných 60 tisíc korun. Ekonomické listy odhadují, že i po odečtení produkčních nákladů a vysoké marže, kterou na Broadwayi účtují odbory, mohl Springsteen utržit až 70 milionů dolarů čistého. V představení navíc znovu využil pasáže ze tři roky staré knižní autobiografie Born To Run, jíž prodal přes půl milionu výtisků a kterou už znají také čeští čtenáři: vloni ji v překladu Raniho Tolimata vydalo nakladatelství Jota.

Zájem o sólovou show je pochopitelný. Springsteena známe nejlépe s kapelou, jak na stadionech hrává desítkám tisíc lidí, učinil to ostatně před sedmi lety v pražském Edenu. Springsteen s bandem je velká oslava hudby a především amerického ducha, vykasaných rukávů, rukou přiložených k dílu, nezlomné vůle, všech těch automechaniků a zaměstnanců fabrik z amerického New Jersey, o nichž muž přezdívaný Boss tak často zpívá a celoživotně jim dodává sebevědomí. Příznačně oděn v džínech a flanelové košili napíná hlas na maximum a kytaru rozeznívá mocnými údery pravé ruky, “tvrďák” navenek, uvnitř romantik.

Boření mýtů

Vždy to byla přiznaná stylizace, ale nikdy to Springsteen neměl potřebu zdůrazňovat tak jako nyní na Broadwayi. “Svou nejslavnější píseň Born To Run jsem napsal o tom, že jsem byl zrozen k útěku, přesto dnes bydlím deset minut od místa, kde jsem se narodil,” říká hned zkraje, sotva přijde na jeviště. “Zpíval jsem o závodění v ulicích, ale tou dobou jsem neuměl řídit,” dodává vzápětí. Další paradoxy a boření mýtů následují záhy.

Po chvíli je mustr jasný: Springsteen je na jevišti sám, střídavě sedí za klavírem, stojí s kytarou nebo nasazuje foukací harmoniku, a především každou píseň zasazuje do kontextu, doprovází vyprávěním. Většina se týká toho, co zažil do 70. let minulého století: kterak jako malý v televizi viděl zpívat Elvise Presleyho, jenž ho naučil “být sám sebou”, jak obtížné byly začátky, kdy hrával v klubech, kavárnách, ale také na hasičských bálech, venkovských slavnostech, kluzištích, karnevalech, maturitních večírcích, svatbách. Dokonce prý u bowlingových drah.

Jedna historka střídá druhou: třeba jednou si prý Springsteena konečně přišel poslechnout promotér, který mu mohl pomoci do hudebního byznysu. “Hráli jsme celou noc, pět setů od devíti večer do tří do rána, propocení na kost. Nakonec za mnou ten chlap přišel a povídá: ‘Ze všech kapel, která ještě nemá agenta, jste ta nejlepší!’ Pak se vyspal s mou holkou a zmizel.”
Dojde na dojemnou pasáž věnovanou již nežijícímu saxofonistovi Clarenci Clemonsovi, dlouholeté opoře E Street Bandu, i rodinný okamžik, kdy zpěváka přichází podpořit jeho manželka, též písničkářka Patti Scialfa. Spingsteen se celou dobu doprovází na akustické kytary značky Takamine, hudební vrchol přichází v okamžiku, kdy bere do ruky speciální dvanáctistrunný nástroj, na němž má ale strun jen deset, a s takzvaným bottleneckem na prstě rozehrává klouzavou, psychedelickou aranž svého hitu Born in the USA, přesně jak to roku 1997 udělal v Kongresovém centru.

Celý článek na HN

© Daniel Konrád 2019

ČT Art: Bruce Springsteen – Vlastními slovy (dokument BBC)

Absolutním originálem v historii světového rocku je Bruce Springsteen. S E-Street Bandem natahuje stopáže koncertů až ke čtyřem hodinám, nebojí se vykládat pěkně hlasitě své názory, životní i politické. Jeho umění láká k poslechu (ať už doma, nebo na stadionech) statisíce lidí po celém světě.

Má perfektně vypracované tělo a je také složitým a impulzivním mužem. Skvělý autor mnoha hitů, které si prozpěvují generace fanoušků už pátou dekádu, prodal na sto dvacet milionů desek a lze čekat, že v blízké budoucnosti přibudou i další.

„Když mi táhlo na patnáct, z domu jsme vycházeli společně s mámou. Všem nám vysvětlovala, že to, v jakém stavu vyjdete ráno ze dveří, je navýsost důležité. Byl jsem vyloženě pyšný, když jsem šel s mámou po ulici. Měla v sobě ohromnou životní sílu, nezlomnou vůli nepoddat se žádným problémům. Došli jsme na konec příjezdové cesty, ona se dala doleva, do kanceláře, já doprava do školy „Svaté růže“ a to poslední, co jsem slyšel, byl klapot jejích podpatků. Takhle jsme začínali každý den mého dětství. Zůstalo to ve mně jako připomínka její houževnatosti, víry v tvrdou práci, víry v to, že se všechno v životě nakonec v dobré obrátí. Měla neuvěřitelnou energii, nezlomného ducha, měla obrovský smysl pro humor, nikdy se ničím dlouho netrápila. To mi po ní zůstalo a mám pocit, že to z naší kapely na koncertech sálá.“

Bruce Springsteen – Vlastními slovy (dokument BBC)

  • ČT art sobota 1. 9. 20:20
  • ČT art pondělí 3. 9. po půlnoci 01:25
  • ČT art čtvrtek 6. 9. po půlnoci 00:55

Česká kniha: Here comes The Boss. Rocková ikona Bruce Springsteen vlastními slovy.

V roce 2009 vystoupil Bruce Springsteen se svou kapelou E Street Band v poločasovém programu Super Bowlu, finálového ligového zápasu v americkém fotbalu. Byl to tak neobyčejný zážitek, že se o tom rozhodl napsat. A pak v tom pokračoval dál a dál, až z toho vznikla tahle autobiografie.

Svůj životní příběh sepisoval slavný písničkář celých sedm let. Jeho styl se vyznačuje stejnou upřímností, osobitým humorem a originalitou, jaké svět miluje v jeho skladbách.

V knize popisuje dětská léta v katolickém prostředí městečka Freehold v New Jersey, kde zažil „velký třesk“ aneb první vystoupení Elvise Presleyho v televizní show Eda Sullivana. Vypráví, jak se rozhodl stát se muzikantem a začal pro to dělat první poslední, vzpomíná na první úspěchy v barových kapelách v Asbury Parku i na vznik slavného E Street Bandu. S odzbrojující upřímností se vůbec poprvé dělí i o soukromé zážitky a trampoty, které inspirovaly jeho nejlepší písně. Mimo jiné se v knize píše, co vše se skrývá v legendární skladbě Born to Run, jež dala celému příběhu jméno.

Kniha je určená všem, kdo mají Springsteenovu hudbu rádi a chtějí se o něm dozvědět více, přitom se ale nejedná o obyčejné hudební memoáry. Je to příběh pro dělníky i snílky, pro rodiče i děti, pro milující i osamělé, pro umělce i blázny, zkrátka pro všechny, kteří někdy zatoužili po očistné koupeli v nejlepší rockové lázni na světě.

Málokterá z hudebních hvězd o sobě dokáže vyprávět takhle upřímně a naléhavě. Podobně jako ve Springsteenových písních se i v jeho autobiografii táhne nepřeslechnutelná lyrická nota, zároveň z ní ale zní moudrost člověka, který už toho má hodně za sebou a dokáže o tom zajímavě přemýšlet.

Koupit

Hugh Jackman o show na Broadwayi

Silné, hluboké, nezapomenutelné. Představení Bruce Springsteena na Broadwayi dělá přesně to, co by umění mělo dělat: sjednocovat, projasňovat a “rozpouštět naše srdce”… prostě s vámi pohnout.

Clarence Clemons

Clarence Anicholas Clemons, Jr. (11. ledna 1942 – 18. června 2011), znám také pod přezdívkou The Big Man, byl americký saxofonista, zpěvák, hudební skladatel a herec, který se nejvíce proslavil jako člen skupiny E Street Band Bruce Springsteena, se kterou hrál od roku 1972 až do své smrti.

Clarence Clemons

Volby století: Jak dopadne vzpoura chudého bílého muže

2016 © Jiří Sobota, RESPEKT.CZ: Volby století: Jak dopadne vzpoura chudého bílého muže

Americká rocková hvězda Bruce Springsteen někdy zahajuje koncerty jednoduše tak, že vyleze na pódium, vytáhne z kapsy foukací harmoniku, usměje se a spustí úvodní takty letitého hitu Thunder Road. Odehrává se někde v americkém zapadákově a chlápek na prahu středního věku v ní vábí do auta slečnu, které už taky není dvacet. Publikum song zná a obvykle jako na povel exploduje nadšením. „Tenké dveře prásknou, šaty se zavlní, rádio hraje, Mary vypadá jako zjevení, když tanečním krokem přechází po zápraží. Roy Orbison zpívá osamělým, a to jsem já a chci jenom tebe, neposílej mě zase domů, nesnesu být sám se sebou,“ hřmí od první vteřiny z hrdel desítek tisíc lidí, jako by tahle skladba byla nějaký náboženský chorál.

Do jisté míry to tak vlastně i je, píseň je totiž o nich. Springsteen je bývalý dělnický sígr. Když Thunder Road před čtyřmi desetiletími psal, byl starý jako její hrdinové a podobně jako oni neměl ani vindru. Přespával na pláži, po večerech hrával v barech utopených mezi sklady a továrnami New Jersey. Písničky byly vlastně příběhy, které viděl okolo sebe: o utahaných chlapech z továren, co živí rodinu a mají všeho plné zuby, o továrnách, co je vzdálení majitelé museli nebo chtěli zavřít, o holkách, jež čekaly od života víc, v sedmnácti ale přišly do jiného stavu. O lidech, jejichž život stál za starou belu, ať už si svoje problémy zavinili sami nebo je rozhodnutím managementu vykopli na dlažbu z železáren. Prostě o lidech, kteří – což je jedním z velkých paradoxů dnešních dní – na rozdíl od samotného Springsteena budou příští týden hlasovat pro Donalda Trumpa.

Zachránit musíš sám sebe. (Bruce Springsteen na své letošní šňůře) • Autor: Profimedia, TEMP Sipa Press
Zachránit musíš sám sebe. (Bruce Springsteen na své letošní šňůře) • Autor: Profimedia, TEMP Sipa Press

Do jisté míry to tak vlastně i je, píseň je totiž o nich. Springsteen je bývalý dělnický sígr. Když Thunder Road před čtyřmi desetiletími psal, byl starý jako její hrdinové a podobně jako oni neměl ani vindru. Přespával na pláži, po večerech hrával v barech utopených mezi sklady a továrnami New Jersey. Písničky byly vlastně příběhy, které viděl okolo sebe: o utahaných chlapech z továren, co živí rodinu a mají všeho plné zuby, o továrnách, co je vzdálení majitelé museli nebo chtěli zavřít, o holkách, jež čekaly od života víc, v sedmnácti ale přišly do jiného stavu. O lidech, jejichž život stál za starou belu, ať už si svoje problémy zavinili sami nebo je rozhodnutím managementu vykopli na dlažbu z železáren. Prostě o lidech, kteří – což je jedním z velkých paradoxů dnešních dní – na rozdíl od samotného Springsteena budou příští týden hlasovat pro Donalda Trumpa.

Pokračovat ve čtení “Volby století: Jak dopadne vzpoura chudého bílého muže”