Autor: Eric Cortellessa, časopis TIME (říjen 2025)
Padesát let po monumentálním úspěchu alba Born To Run se Bruce Springsteen stále potýká nejen s americkým příběhem – ale i svým vlastním.
Třetí část
Ke konci desetiletí se rozpadlo jeho manželství s Phillipsovou, zatímco vztah se Scialfou nabral na síle a jeho tvorba se stále víc obracela dovnitř. Album Tunnel of Love z roku 1987 se soustředilo na intimitu, nejistotu a křehkost partnerských vazeb. Jedna z jeho nejpronikavějších skladeb, „Walk Like a Man“, se otevírá obrazem dítěte kráčejícího ve stopách otce v písku a uzavírá se scénou ženicha u oltáře, který zvažuje, které části otcova odkazu přijme a které nechá za sebou. V roce 1991 se oženil se Scialfou. „Věděl jsem, že mě vidí takového, jaký skutečně jsem,“ říká. „Složitou, chaotickou osobu. Nemusel jsem nic hrát. Byl jsem zlomený. Ona byla zlomená svým vlastním způsobem a navzájem jsme si byli osobními projekty.“
V předvečer narození prvního dítěte Bruce a Patti se Springsteenův otec vydal na několikahodinovou cestu autem, aby za ním přijel do Los Angeles. Nad pivem mu Doug řekl: „Ty jsi na nás byl velmi hodný, ale já k tobě ne.“ Pro Bruce to bylo přiznání, které považuje za „největší dar, jaký mi kdy otec dal“. „Měl v sobě sílu, schopnost i hluboké pochopení toho, co znamená stát se otcem, a nechtěl, abych opakoval jeho chyby.“ Krátce nato Bruce napsal píseň „Living Proof“, inspirovanou úžasem z vlastního rodičovství – jako vyznání proměny a znovuzrození. Brzy následovaly další dvě děti. Všechny tři, dnes už dospělé, jsou téměř ve stejném věku, v jakém byl on sám, když natočil album Nebraska.
Otcovství udělalo tečku za Springsteenovým životem na útěku. „Dva nejlepší dny mého života,“ řekl kdysi časopisu Rolling Stone, „byl den, kdy jsem poprvé vzal do ruky kytaru, a den, kdy jsem se ji naučil odložit.“ Když mu to připomenu, usměje se: „To je dobré. A pořád si za tím stojím.“ Kytara pro něj byla, jak vysvětluje, první formou samoléčby. „Byl to jediný způsob, jakým jsem uměl čelit svým problémům, nástroj, ke kterému jsem sahal, kdykoli jsem se ocitl v psychických nebo osobních potížích.“
Spoléhat se na ni ve všem by však podle něj znamenalo „zneužívat práci, zneužívat nástroj“. Hudba ho dokázala vynést do extáze živého vystoupení, ale mimo pódium, jak říká, „musíte najít hlubší smysl života“. „Den, kdy kytaru vezmete do ruky, jsou tři hodiny na jevišti,“ dodává. „Den, kdy ji odložíte, je těch zbývajících jednadvacet hodin.“
