2019 © Neil McCormick
Čím je člověk starší, tím těžší má zavazadla, která ještě nevyřešil,“ říká Bruce Springsteen ve svém novém koncertním dokumentu Western Stars. „A tak utíkáte. A já jsem toho běhání zažil hodně.“ Springsteenovi bylo minulý měsíc 70 let. Na velkém plátně má jeho slavná tvář monumentální krásu, díky níž vypadá, jako by patřil na Mount Rushmore, vytesaný do skály. Za volantem otlučeného amerického pick-upu projíždí drsnou krajinou Mohavské pouště. „Pořád píšu o autech, tedy o lidech v nich,“ říká ve filmu Western Stars. „Auta pro mě byla silnou metaforou. Před čtyřiceti lety představovala svobodu. Dnes už tolik ne. V nejlepším případě metaforu pohybu. Ale pohybujeme se kupředu? Většinu času se jen pohybujeme.“
Western Stars je Springsteenův filmový režijní debut, celovečerní doprovodný film ke stejnojmennému novému albu. Vytvořil jej se svým dlouholetým spolupracovníkem Thomem Zimnym, střihačem předchozích Springsteenových videoklipů a koncertů, a prokládá záběry z živých vystoupení povídacími intermezzy.
„Všichni máme své rozbité kusy, emocionálně, duševně, v tomto životě nikdo nevyvázne bez úhony,“ říká Springsteen a zamýšlí se nad přehlídkou tuláků, samotářů a strádajících dělníků, kteří zaplňují jeho písně od dob Greetings from Asbury Park N J v roce 1972. „Každý je nějakým způsobem zlomený. Vždycky se snažíme najít někoho, jehož rozbité kousky zapadají do našich rozbitých kousků a vzniká něco celistvého.“
Springsteen nazývá film „meditací“ a „tónovou básní“. Navazuje na sondážní sebezpytování z jeho autobiografie Born to Run z roku 2016 a na jeho one-man stage show Springsteen on Broadway z roku 2017. „Příště budu dělat profesionální wrestling,“ žertuje. „Možná je to všechno součást toho, že stárnu. Film je tak trochu završením té malé trilogie, svázáním filozofických nitek, na kterých jsem pracoval celý život, už od dětství. Natáčení filmu mi umožnilo vyprávět příběh, který jsem předtím přímo nevyprávěl, způsobem, jakým jsem ho nikdy nevyprávěl.“
V těle je Springsteen upravený a švihácký, v černém saku a modrých džínách, s pevně zastřiženými vlasy prošedivělými na spáncích. Po promítání filmu Western Stars na filmovém festivalu v Torontu se odebral do baru, kde si přátelsky povídá s každým, kdo se odváží ho pozdravit. Je vždy v pohodě a má schopnost, kterou občas vídáme u charismatických politiků, věnovat vám intenzivní pozornost, aniž by ho rozptyloval ruch kolem.
A přesto je v něm cosi ostře osamělého. Je to člověk oddělený, oddělený nejen svou slávou, ale i svou introspektivní povahou. To je napětí, které zkoumají Hvězdy západu. „Jak říkám na začátku filmu, existují dvě stránky americké povahy: ta samotářská a ta, která touží po spojení a společenství. To pro mě byla celoživotní cesta, kdy jsem se snažil přijít na to, jak se dostat od jedné k druhé, jak tyto dvě věci smířit.“
